Pořád není jasné, proč potřebujeme stíhačky

Uspokojující odpověď doposud nikdo veřejnosti nepředložil. Dokonce i zástupci opozice nemají v tomto směru patrně jasno a volají po důkladnější analýze, která by měla přinést rozřešení i této tajenky. Vzhledem ke středečnímu rozhodnutí ministerského kabinetu lze ovšem předpokládat, že členové vlády potřebu vlastnit nadzvukové stíhačky chápou. Skeptikové se ale ušklíbnou, neboť se domnívají, že jde o obchod s nezbytnými provizemi a ty mohou působit mnohem rázněji než nějaké analýzy a závěry.

Připomeňme, že produkty švédsko-britského konsorcia jsou před pomyslnými dveřmi podruhé. Vláda Miloše Zemana rozhodla o koupi čtyřiadvaceti gripenů, ale sněmovna záměr zkomplikovala, když odmítla způsob jak obchod financovat a později byla věc zrušena po povodních, kdy bylo třeba hledat prostředky na obnovu postižených oblastí. Už tehdy se neúspěšní uchazeči o zakázku vyjadřovali kriticky k výběru a někteří odborníci tvrdili, že by bylo lépe orientovat se na v bojových akcích osvědčené americké ef šestnáctky i že Gripeny plně nekomunikují se systémy NATO. Poněkud překvapivě se otázka stíhaček ocitla na světle znovu před několika měsíci a leckomu se zdálo, že vláda zbytečně spěchá. Je ovšem pravdou, že ministři neměli nyní v úmyslu pořizovat nové stroje, hovořilo se toliko o pronájmu menšího počtu starších letadel. Švédové kontrovali výhodnou nabídkou dodat za stejné peníze nové stíhačky, což také příslušná odborná komise vlastně nemohla neakceptovat a vládě transakci doporučila. Za Gripeny pak skončily Belgičané Nizozemci, Kanaďané a Spojené státy. V médiích se v posledních dnech hovořilo o tom, že politický tlak vyvíjejí američtí vyjednavači a v Praze na toto téma diskutoval před několika dny ministr obchodu Donald Evans s prezidentem Václavem Klausem.

Rozhodnutí ministrů nebylo podle ministra obrany Miroslava Kostelky jednomyslné, a někteří prý byli proti a tři se údajně také hlasování zdrželi. Kostelka doufá, že by při rozhovorech se švédskou vládou mohla cena pronájmu snížit. Stíhačky si může Česká republika pronajmout na pět nebo deset let a má možnost vypovědět smlouvu. Pronájem by měl stát v prvních třech letech přibližně 4,5 miliardy korun. V následujících letech by měla Česká republika vydat dalších zhruba pět miliard. Jasné ovšem ještě není, co konkrétnějšího by měla švédská strana podnikat na české půdě, neboť nabídka zahrnuje takzvané ofsetové programy, tedy investice do některých regionů. Maďarsko, které si také vybralo Gripeny, je nyní totiž poněkud zklamáno, neboť švédská strana prý ofsetové sliby neplní.

Dodejme ještě, že představitelé odmítnutých zemí - ty disponují slavnými, modernizovanými F-16 respektive novějšími F-18, se snažili na poslední chvíli rozhodnutí zvrátit a navrhovali nabídky vylepšit. To však už na vládu zřejmě nepůsobilo, stejně jako snaha vysokých amerických hodnostářů - ministr zahraničí Colin Powell měl údajně o stíhačkách telefonovat s premiérem Špidlou, náměstek šéfa Pentagonu Paul Wolfowitz zase s ministrem obrany Kostelkou. Po už zmíněné schůzce ministra Evanse s Václavem Klausem řekl český prezident, že vláda by měla při rozhodování vzít v úvahu i strategické zájmy České republiky, což se dalo interpretovat jako tichá podpora americkým strojům. Na závěr je ovšem třeba opakovat - švédská nabídka byla skutečně nejvýhodnější a Gripeny jsou ze všech nabízených letadel nejmodernější. A ještě jednou - vláda by měla veřejnost přesvědčit o nezbytnosti letadel. Že by byla v příštích letech Česká republika napadena je málo pravděpodobné a pak ovšem značné prostředky na udržování špičkového letectva vyhlížejí jako vyhozené peníze, které navíc nepůjdou z armádního rozpočtu a bude třeba na ně vyčlenit jiné zdroje.