Populismus rozděluje lid proti elitě, vede k hromadění moci a zvůli, vysvětluje expert Walter Ötsch

Nebezpečí populismu podle Ötsche spočívá v odbourávání demokratických standardů, pravidel a obecně tradiční demokracie. Ta ke svému fungování vyžaduje funkční systém brzd a protivah, tedy systém všeobecně uznávaných pravidel.

Populistické uvažování funguje tak, že se odvolává na lid, ne na nějaký nadřazený systém pravidel. Je to systém založený na personalizaci.
Walter Ötsch

„Populistické uvažování funguje tak, že se odvolává na lid, ne na nějaký nadřazený systém pravidel. Je to systém založený na personalizaci. Na jeho vrcholu dochází k obrovské zvůli, která se projevuje snahami hromadit moc a postupně odstraňovat ty protiváhy,“ vysvětluje.

Čtěte také

Petr Honzejk: Volby budou utkáním tří typů populismu. Primitivního, umírněného a futuristického

Takový vývoj lze podle něj v rozsáhlé míře pozorovat v Maďarsku, ale krok po kroku například i v Rakousku, kde se už v roce 2000 dostala k moci populistická strana Svobodných.

„Představovalo prolomení velkého tabu a v létě 2000 kvůli tomu Evropská unie uvalila na Rakousko sankce. To, co je dneska normální, vyvolalo tehdy velké pobouření. V pozadí toho vidíme proměnu toho, co považujeme v politice za samozřejmé,“ upozorňuje Ötsch. Právě rakouští Svobodní byli po dlouhou dobu nejúspěšnějším populistickým hnutím v Evropě. 

Dobří proti zkaženým

Populisté v jeho pojetí na jednu stranu řadí lidi morální a na opačnou pak gaunery a podvodníky. „Třeba Babiš o sobě tvrdil, že je tím tvrdě pracujícím podnikatelem, který zajistí pracovní místa, a ti ostatní jsou politici, kteří nic nedělají,“ přibližuje Ötsch.

Čtěte také

Jiří Přibáň: Volby ukážou, jestli se přikloníme k autoritářsko-populistickému modelu a nakolik cynický je český volič

Na příkladu amerického exprezidenta Donalda Trumpa pak ukazuje, že populisté si přivlastňují pravdu. A i když podle politologa říkal zjevné nepravdy, stejně je vydával za pravdu a o ostatních tvrdil, že šíří fake news.

Třetím rysem je pak rozdělování na pachatele a oběti. Například v Maďarsku takto vznikl mýtus hlavních poražených v rámci habsburské monarchie v důsledku Trianonské smlouvy. 

K šíření populismus podle Ötsche výrazně přispívají moderní technologie a sociální sítě, spiklenecké teorie a negativní zprávy se totiž díky algoritmům sítí snadněji šíří. Oblíbeným terčem populistů je Evropská unie a těžili i z tématu migrační krize v roce 2015 – kdo tehdy nesouhlasil s tím, že pevnost Evropa čelí útoku, dostával nálepku elity a byl vyčleňován ze společnosti.

U Babiše můžete vidět spolupráci jeho firem s těmi německými. Ale za přístup k migraci silně kritizoval Unii, ze které jinak profituje.
Walter Ötsch

„U Babiše můžete vidět velmi intenzivní spolupráci jeho firem s těmi německými. To mu zvětšilo podnikatelské impérium. Na druhé straně ale za přístup k migraci silně kritizoval Evropskou unii, ze které jinak profituje,“ upozorňuje na paradox Ötsch.

V Rakousku je to podle něj podobné. Už po roce 1989 tam Jörg Haider bodoval s tvrzením, že Rakousko zaplaví levní pracovníci z Východu. A přestože země z rozšíření Evropské unie ekonomicky těžila, politicky ho vždy vnímala jako své ohrožení.

Neúspěšní v pandemii

Naproti tomu pandemie koronaviru už populistické strany jednoznačně neposiluje. Podpora rakouských Svobodných na počátku krize výrazně klesla – nyní jim ale opět roste, a to díky výkladu, že za vším je spiknutí a uměle vynalezený virus.

Čtěte také

Jiří Pehe: Jak autokratický populismus selhává v boji s pandemií

Ukazuje se také, že země, v nichž jsou u moci populističtí politici, se s pandemií vypořádávají hůře. Ukázkovými příklady jsou Spojené státy, Brazílie a Indie. 

„Nedokážou zajistit dobrou vnitřní organizaci, která je ke zvládnutí pandemie potřeba. Třeba oočkovat obyvatele je velmi náročná logistická operace a podařilo se to zvládnout jen některým. To také možná přispělo k Bidenovu volebnímu vítězství, že Američané byli zklamáni nezvládáním pandemie Trumpem,“ míní Ötsch.

Populisté nedokážou zajistit dobrou vnitřní organizaci, která je ke zvládnutí pandemie potřeba.
Walter Ötsch

Populismu je podle něj možné čelit, úspěch je ale vždy omezený a záleží i na okolnostech, například zda je v dané zemi dostatečně silná občanská společnost. Díky ní například v Rakousku dokázal populistického prezidentského kandidáta Norberta Hofera porazit Alexander van der Bellen, bývalý předseda tehdy ještě malé strany Zelených.

Není populistou vlastně každý politik? Poslechněte si v záznamu Interview Plus, v anglickém znění si ho můžete poslechnout zde.