Populární Telička
Být populární je pro politika většinou užitečná věc. V případě Pavla Teličky tomu tak ale nejspíše nebude. Nekandiduje ve volbách, takže popularitu vlastně nemá zapotřebí. Od politiků, kteří se popularitě netěší, pak může očekávat rezervovaný odstup, anebo rovnou averzi, kterou lze snadno pochopit.
Za vysokou důvěru občanů vděčí okolnostem, které většině politiků musí připadat nefér. Předně se Pavel Telička neangažuje na tenkém ledě domácí politiky. U lidí mu pak pomohlo, že první pokus o českého eurokomisaře skončil mezinárodní blamáží, a tím pádem se jeho vyslání do Bruselu stalo mediálním šlágrem, ve kterém sehrál roli zachránce národní prestiže. Do hodnocení se jistě promítly i osobní útoky, kterým byl Pavel Telička po svém jmenování vystaven. Spíše mu prospěly. Ředitel společnosti STEM, Jan Hartl, pak pozitivní hodnocení Teličky vysvětluje tím, že je u veřejnosti zapsán jako dobrý profesionál.
To, co momentálně nejpopulárnějšímu českému politikovi prospělo u občanů, mu na druhé straně může zkomplikovat další kariéru. Politika je týmová disciplína a Telička je z partajního pohledu pouhý expert, který se coby "superstar" stává pro kdekoho pověstným trnem v oku. Nepřekvapí, pokud politici při první možné příležitosti tohoto experta uklidí ze scény, aby občany nenapadlo porovnávat. Pro současnou politickou garnituru by bylo nepříjemné, kdyby se objevila poptávka po zastupitelích, kteří disponují erudicí a současně mají vizi a styl. Zatímco občané v sociologické anketě zahrnuli svého kandidáta na eurokomisaře laskavou přízní, samotný Pavel Telička si dost možná říká, že mu tuto popularitu byl čert dlužen. Těch šedesát šest procent podpory mu může způsobit daleko větší problém než někdejší členství v KSČ.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.