Pomohl Putinovi do prezidentského křesla sovětský James Bond?
Jedenáctého srpna 1973 měl v sovětské televizi premiéru nový seriál Sedmnáct zastavení jara, který uchvátil diváky. Vysílal se po dvanáct večerů a každý díl tohoto špionážního dramatu sledovalo až 80 milionů Sovětů.
Na sedmdesát minut trvání filmu se vyprázdnily ulice, stoupla spotřeba elektřiny a ustala zločinnost, uvádí britský Guardian. Dokonce i generální tajemník komunistické strany Leonid Brežněv údajně změnil dobu zasedání ústředního výboru, aby mu žádná epizoda neunikla.
Až do takové míry fascinoval diváky příběh sovětského špiona, který pronikne mezi nacisty, aby zmařil takzvanou Operaci Sunrise, tedy jejich tajná jednání se Spojenými státy o separátním míru v posledních měsících druhé světové války.
Být tvrdý na demonstranty, kteří neposlouchají cara, je ruská tradice, říká Petra Procházková
Houpe se pod ruským prezidentem Vladimirem Putinem židle? Po víkendových oblastních a gubernátorských volbách totiž lidé vyšli do ulic a následně jich necelá tisícovka skončila za mřížemi.
Stejně jako většina sovětských kulturních počinů v sedmdesátých letech začalo i Sedmnáct zastavení jara jako propaganda v rámci reforem, které podnítil nový šéf KGB Jurij Andropov, aby zlepšil pověst bezpečnostní služby. Měl pocit, že její autoritu poškodily destalinizační reformy Nikity Chruščova, a chtěl vrátit práci tajných agentů starou prestiž a kouzlo, aby přivábil nové vzdělané adepty.
Andropov si objednal řadu knih, písní a filmů, které by práci agentů v zahraničí oslavovaly. Patřila k nim i detektivka Juliana Semjonova. Andropovovi se tak líbil jeden z jeho románů, že mu otevřel archivy KGB, včetně dokumentů o tajné Operaci Sunrise. Scénář k seriálu Sedmnáct zastavení jara pak vznikl za pouhé dva týdny.
Sovětský Bond
Režisérkou byla Taťjana Ljoznovová, které „pomáhali“ Andropovův náměstek a dva agenti KGB jako takzvaní „techničtí poradci“. Ljoznovové se přesto podařilo dodat propagandě umělecký nádech a do hlavní role hrdiny, dvojitého agenta Maxe Otta von Stierlitze, obsadila pohledného herce Vjačeslava Tichonova, popisuje Guardian.
Jedním z nejpamátnějších okamžiků seriálu byla scéna, kdy se Stierlitz setká se svou ženou v jedné německé kavárně. Neřeknou si ani slovo a po celou dobu zní jen smutný klavír zdařilé filmové hudby skladatele Mikaela Tariverděva. Tento výjev vychází ze skutečnosti – sovětští agenti, kteří působili v zahraničí, mohli své blízké občas vidět, ale nesměli s nimi komunikovat. Byla to ukázka kontroly: „Máme vaši ženu, je naživu, tak zůstaňte loajální.“
Stierlitz se stal hned po prvním dílu sovětským lidovým hrdinou a jakýmsi protipólem Jamese Bonda. Byl reakcí na způsob, jakým bondovky líčí KGB. Stierlitz je jiný než Bond – tráví víc času pohledem z okna než vyskakováním z nich. Je metodický, postrádá emoce a jen mlčky přihlíží, jak si ostatní kopou vlastní hrob.
Každý rok devátého května, v den státního svátku oslavujícího sovětské vítězství nad Němci, se seriál vysílal znovu ve všech zemích Varšavského paktu. Podle Guardianu skutečně přispěl k posílení důvěry lidu v sovětské tajné služby i k přesvědčení, že Sovětský svaz vyhrál druhou světovou válku sám.
Putinova inspirace?
Po rozpadu Sovětského svazu měl pak pozoruhodné dozvuky. Jeden petrohradský režisér natočil krátký film o jednom místním radním, jenž dříve pracoval jako sovětský špion v Německé demokratické republice. Jedna ze scén zopakovala závěr seriálu Sedmnáct zastavení jara, kdy se Stierlitz vrací autem do Berlína. V dokumentu řídí svou volhu petrohradský radní za doprovodu filmové hudby Tariverděva.
Do náruče extremismu prý vhánějí mladé Rusy cizí špioni i satanisté, říká bývalý šéf FSB
Zahraniční špióni, opoziční skupiny a také třeba satanisté mají podle jednoho z nejvýše postavených kremelských poradců vinu na tom, že se mladí Rusové přimykají k extremismu, uvádí portál amerického týdeníku Newsweek.
Tímto radním nebyl nikdo jiný než Vladimir Putin. A propaganda zabrala – lidé si ho začali se Stierlitzem spojovat. Putin sice nikdy nepřiznal, že by ho tento filmový hrdina jako špiona inspiroval, ale pravda je, že mu bylo 21 let, když se seriál vysílal poprvé, a on vstoupil do KGB dva roky nato.
Spojení se Stierlitzem Putinovi neuškodilo – v roce 2000 byl zvolen prezidentem. Byl to důkaz, že druhá světová válka byla pro Rusy největším úspěchem. Předchozí prezident Boris Jelcin byl bodrý, bujarý a rád se napil. Rusové po něm chtěli někoho méně ruského.
Putin byl považován za typ, jakým byl Stierlitz. Dnes už ho zřejmě mnoho Rusů jako filmového špiona nevnímá, ale seriál je stále nedílnou součástí ruské kultury. Sedmnáct zastavení jara dodnes všichni znají, včetně teenagerů, kteří v době jeho vzniku nebyli vůbec na světě, píše britský Guardian.
