Etik Payne: Nepochopili jsme svobodu a chybí nám odvaha. Mít jí víc, nemuseli jsme mít komunismus

Svobodu rozlišoval filozof Immanuel Kant na vnější a vnitřní. „Vnější svoboda znamená, že dělám, co chci. To ale není svoboda vnitřní, protože jsem ve vleku svého chtění,“ vysvětluje Payne a pokračuje:

Čtěte také

Češi hledají svého tatíčka prezidenta. Základní principy morálky by měly zůstat stejné, i když politika okorává, říká hudebník Prokop

„Vnitřní svoboda spočívá v rozhodování, které děláme dennodenně, třeba že potřebuju kávu. A pak je tu ještě daleko vzácnější druh svobod a to je odhodlání, rozhodování o cíli, třeba že se rozhodnu studovat školu nebo oženit.“

Že české společnosti chybí odvaha, dovozuje etik z toho, že v komunistickém Československu byl jen zlomek disidentů. „Přitom stačilo maličko odvahy a komunismus jsme tu nemuseli mít, tím myslím od roku 1968,“ ohlíží se Payne. „Odvaha je primordiální zážitek. Člověk ji může kdykoliv znova sebrat.“

„Lidé, kteří dozrávali za Gustáva Husáka a za normalizace, to je vlastně ztracená generace,“ tvrdí etik. „To jsou lidi narození mezi rokem 1955 a 1975. Koho v průměru volí? Andreje Babiše (ANO). To jsou lidé, jejichž hudební kultura byla v mládí Karel Gott. Ne jako ti pozdější, kteří už měli Franka Zappu a Micka Jaggera.“

Odpovědnost voličům a svědomí

U politiků by Payne ovšem odvahu nehledal. „Politik dělá, co si přeje veřejnost. Ale musí mít zastání, takže lidem musí říkat, co chtějí slyšet, protože když jim to neříká, tak ho nezvolí,“ uvažuje .

Čtěte také

Lidská blbost nezmizela. Politici dnes nabízí balíček reality a surreality v jednom, glosuje Vávra

„Politik proto nesmí uvíznout v politickém habitu, protože pak už dělá jenom to, co po něm chtějí voliči. Musí stát nad tím, mít vlastní profesi, ke které se může kdykoliv vrátit, a ne, že bude politikem celý život. Když je někdo profesionální politik, tak já už mu moc nedůvěřuji.“

Největším úskalím politického působení je proto vyvažování mezi představami voličů, loajalitou vůči straně a vlastním výkonem svěřené funkce.

„Existují dva fenomény, které se stýkají a vytváří dilema. Krásně je to vidět na medicíně, protože lékař má jeden princip, a to je pečovat o pacienta, ale zároveň má také úkol respektovat jeho svobodu,“ přirovnává. „Totéž má politik. Je odpovědný voličům, kteří ho zvolili, a zároveň svému svědomí a vědomí, jak to přísahá ve Sněmovně.“

Čtěte také

Já už nevěřím žádnému politikovi. Lež je pro ně pracovní nástroj, já to neuměl, přiznává Komárek

Debata o tom, jak učinit politiku morálnější, ale připomíná dilema mezi vejcem a slepicí. Jedna skupina lidí říká, že se musí nejprve zlepšit politici, čímž se pozvedne úroveň politiky, a druhá naopak tvrdí, že je potřeba nejdříve zlepšit politiku a lidé budou následovat jejího dobrého příkladu.

„Kdo si myslí, že je potřeba udělat politiku napřed lepší, pak budou lepší i lidé, jde dělat tu politiku nebo jinou veřejnou činnosti. A kdo si myslí, že je napřed potřeba, aby byli lidé lepší, pak bude lepší i politika, ten se stane učitelem. Je to takhle jednoduché. Já jsem učitel,“ dodává Payne.

Jakou etickou diagnózu má česká společnost? Existuje odvážný politik? A jak dlouhodobě tolerovaná lež ve společnosti mění naše měřítka pravdy? Poslechněte si celý rozhovor, ptá se Barbora Techecí.