Politici opakují mantru o vůli lidu. Chybí novodobý Churchill, který by se jí postavil, říká Brit žijící v Česku

Stejně jako bývalý šéf BBC World Service John Tusa požádal i hudební producent John Tregellas o české občanství – rozhodl se tak hned po vyhlášení referenda o brexitu. „Nikdy jsem se nevnímal jako čistokrevný Brit, ale určitě jako Evropan,“ vysvětluje.

Brexit: Komedie omylů? aneb Evropa na rozcestí. Přijďte diskutovat na další debatu Plusu!

• Upravit
• Smazat

Další veřejná debata Plusu se bude věnovat dramatu, které se už téměř tři roky odehrává kolem brexitu. Proč je odchod Británie z Evropské unie tak složitý?

Samotné konání referenda označuje za fatální chybu tehdejšího premiéra Davida Camerona, který tím chtěl vyřešit problém s euroskeptiky ve vlastní straně tím, že jim jednou provždy ukáže, že členství v Unii je obecně přijímaný fakt.

„Fatálně se zmýlil. Ta otázka se nikdy neměla klást. Všelidové hlasování je prvek, který lze velmi obtíže zakomponovat do parlamentní demokracie. Vidíme, že drtivá většina britských poslanců byla a je proti vystoupení,“ upozorňuje.

Nálady proti brexitu jsou velmi silné, ale bojím se, že se politická třída zazdila tím, že hned po konání referenda rázně nevystoupila na obranu skutečných zájmů Velké Británie. Opakuje se mantra o vůli lidu.
John Tregellas

„Velká Británie je země, která si věří. Určitě se neztratí, i kdyby vystoupila z Evropské unie – což předpokládám, že se dříve nebo později stane,“ dodává s tím, že ekonomické nebo mocenské dopady brexitu sice nedokáže odhadnout, nemusí být ale až tak dramatické.

Hrozí, že se Británii bude dařit

O možnosti požádat o české občanství uvažuje i vysokoškolský učitel David Vaughan, který s Tregellasem nesouhlasí v tom, že nutně musí dojít k brexitu: „Politici, kteří dokázali něco zásadního prosadit, velmi často jednali proti vůli většiny, ale podle svého svědomí – jako Churchill nebo Mandela,“ podotýká.

„Myslím, že nikdo se dostatečně neprofiloval jako takový novodobý Churchill, který půjde proti vůli většiny a politického establishmentu, a dokáže to rozhodnutí zvrátit. Bojím se, že ne,“ přidává se Tregellas.

Mám respekt k některým starším politikům a státníkům, kteří měli přehled a mluvili s určitým odstupem. Nevím, jestli tam někdo takový je (kdo by vystoupil za setrvání v Unii). Doufám, že se někdo najde.
David Vaughan

Debata o tom, jestli má Británie skutečně odejít z Unie, podle Vaughana vlastně nikdy nezačala. „Referendum bylo o tom, jestli chceme migranty, nebo ne. Teď se jedná o tom, jak odejít z Unie. Ale nikdy neproběhla hlubší debata o tom, co znamená být či nebýt v Evropské unii a jakou roli chce Velká Británie hrát ve světě,“ míní publicista.

Filip Nerad: Brexitový tisíc a jeden den

• Upravit
• Smazat

„Britové rozhodli“, „přebíráme zpět kontrolu“, hlásaly oslavně titulky probrexitovských deníků po referendu, které určilo, že Spojené království a Evropská unie půjdou každý svou cestou.

Zatímco Tregellas soudí, že v jednání s Evropskou unií je problémem nejednotnost na britské straně, podle Vaughana ovšem Unie měla být k Britům alespoň symbolicky vstřícnější, a to ještě před referendem. Tvrdé jádro v čele s Německem, Francií a státy Beneluxu, které prosazuje užší integraci, prý mělo více respektovat, že ostatní státy to vidí jinak:

„Může se stát, že se Velké Británii bude poměrně dobře dařit. A pak by se bohužel mohla stát příkladem pro další země. Vždyť hlavní smysl Evropské unie není ekonomický, ale geopolitický. Je zázrak, že takové uskupení demokratických států nějak funguje,“ zamýšlí se.