Pokuta spořitelnám

Šesti stavebním spořitelnám se představa, že by měly v úhrnu zaplatit pokutu půl miliardy korun, vůbec nezamlouvá a míní se odvolávat i soudit. Kartelové dohody se prokazují obtížně a zdaleka není jisté, zda budou nakonec kritizované poplatky pokutovány. Navíc je zde otázka, zda si ty pokuty mají přát nespokojení klienti. Docílit zpětného vracení peněz lidem, kteří si připadají být oškubáni stavebními spořitelnami, totiž v moci antimonopolního úřadu není. Podobně z pokut, uložených před časem ze stejného důvodu prodejcům pohonných hmot, neuviděli ani haléř motoristé.

Z jedné strany mohou klienti pociťovat satisfakci, že se na ně firmy, které mají mezi sebou soutěžit, nemohou beztrestně domluvit, ze strany druhé mají důvod k obavě, že případné ekonomické ztráty promítnou stavební spořitelny, tentokrát rafinovaněji než minule, do nějakých dalších speciálních poplatků. Například za ještě lepší služby, nové bezplatné linky a barevnější informační časopisy. Aby to nevypadalo jako kartelová dohoda, mohou se spořitelny domluvit, že každá vymyslí na klienty jinou "kulišárnu". V každém případě platí, že kdo se směje poslední, směje se nejlépe. Můžeme věštit, zda se bude naposledy smát Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, anebo šestice stavebních spořitelen. Předem ale můžeme mít za jisté, že důvod k nějakému velkému smíchu nebudou mít klienti.