Michail Chodorkovskij: Zločin, trest a budoucnost Ruska

Jeho dosavadní životní peripetie jsou totiž jednak takřka románové a jednak ilustrují obecnější problém současné ruské opozice, myslí si Josef Pazderka s Ondřejem Soukupem. Oba měli možnost se s Michailem Chodorkovským několikrát osobně setkat. Nejnovější rozhovor s ním pořídil Ondřej Soukup v květnu 2026 v Praze na Globsec Forum.

„Jeho příběh, od komsomolce obchodujícího se zahraniční měnou během perestrojky až po Jukos a po srážku s Putinem, je opravdu neuvěřitelný,“ podotýká Josef Pazderka.

Bohatství a vliv na zápůjčku

Co se v roce 2003 stalo? Čtyřicetiletý Michail Chodorkovskij je nejbohatším člověkem v Rusku. Jeho majetek se odhaduje na více než 15 miliard dolarů.

Čtěte také

Jak řídit Rusko? O poučení z historie se spisovatelem Borisem Akuninem

Řadí se k takzvaným oligarchům, tedy podnikatelům se společenským a politickým vlivem.  Do jeho portfolia patří vedle Jukosu, jedné z největších ruských ropných společností, také média a financuje vzdělávací a kulturní aktivity i politické strany. Sám byl ostatně v jednu chvíli náměstkem ministra ropného průmyslu a energetiky.

Ve svém postavení se cítí jistě. V 90. letech totiž stejně jako řada dalších byznysmenů uzavřel dohodu s Borisem Jelcinem, který chtěl v prezidentských volbách porazit svého komunistického soupeře.

„Tihle podnikatelé se kolem Jelcina semkli a řekli: ‚Podpoříme tě ekonomicky, politicky, a mediálně, ale ty nám dáš podíly v největších ruských státních a polostátních společnostech‘,“ vysvětluje Josef Pazderka.

Čtěte také

Jak jsme se mýlili v Rusku. Se znalcem Kremlu Markem Galeottim

Ondřej Soukup doplňuje ekonomické schéma, které dohodu mělo doprovázet: „Původní myšlenka byla ta, že bude aukce. Kdo dá víc peněz, dostane akcie dané společnosti, ale jen jako zápůjčku nebo zálohu. Proto se tomu říkalo zálohové aukce.“

V praxi vše vypadalo úplně jinak. Podnikatelé – vedle Chodorkovského například Boris Berezovskij, Roman Abramovič, Vladimir Potanin a další – se domluvili, kdo se bude hlásit do jaké aukce. A protože bylo od začátku zřejmé, že stát jim jejich zálohy nikdy nevrátí, získali de facto za zlomek ceny obrovské majetky.

Sympatie obyčejných Rusů jim takové chování nevyneslo, protože tím byla narušena společenská důvěra v transparentní a spravedlivou postsovětskou privatizaci. Sám Chodoskovskij v pozdějších rozhovorech, kdy byl tázán na to, co by býval udělal jinak, zmiňoval právě 90. léta, kdy se prý nechoval vždycky citlivě a férově.

Oligarcha ve vězení

Stárnoucího Borise Jelcina se zjevnou nákloností k alkoholu nahradil v roce 2000 osmačtyřicetiletý, neokoukaný Vladimir Putin. Abstinent, sportovec a politik komunikující jasně priority pro nové, silné a bezpečné Rusko.

„Jako jednu z prvních věcí udělal Vladimir Putin to, že si svolal oligarchy a řekl: ‚Dobře, já se nebudu ptát, jak vy jste přišli ke svému majetku, a vy se nebudete plést do politiky.‘ A to byla věc, která vycházela vstříc náladám naprosté většiny ruské společnosti,“ poznamenává v podcastu Na Východ! Ondřej Soukup.

Čtěte také

Překrásné Rusko budoucnosti? Sny ruské opozice o svržení Putina

Většina oligarchů tuto „společenskou smlouvu“ pochopila a stáhla se. Ne tak Michail Chodorkovskij. Na slavné nahrávce tiskové konference oligarchů a prezidenta vystoupil a veřejně upozornil na rozšířenou korupci v jedné ze státních ropných společností. „Takže v okamžiku, kdy chtěl Putin slyšet ‚ano, dobře, budeme poslušní‘, tak ho Chodorkovskij vlastně začíná obviňovat, že vytváří zkorumpovaný systém,“ vysvětluje Soukup.

Aby toho nebylo málo, v téže době Chodorkovskij sponzoroval už celé spektrum politických stran – od pravicových až po komunistickou. A jak dodává Josef Pazderka, chtěl také prodat část Jukosu západním společnostem, aby ochránil svůj majetek a upevnil svůj vliv.

To si energický prezident nenechal líbit. „Putin po něm šel velmi ostře a část ruské společnosti, včetně té liberální, tomu tehdy docela rozuměla,“ říká Pazderka.

V roce 2003 byl Chodorkovskij zatčen a obviněn ze zpronevěry, daňových úniků a podvodů. V roce 2005 dostal osmiletý trest vězení na Sibiři, který mu byl následně prodloužen kvůli dalším obviněním a poslal ho na východ do Karélie.

Michail Chodorkovskij|foto:khodorkovsky center

Přišel o drtivou většinu majetku, který si mezi sebe rozdělili lidé kolem Vladimira Putina. Akcie Jukosu se propadly a v roce 2006 společnost nuceně vyhlásila bankrot, což má dohru dodnes.  

„Tenkrát byl Chodorkovskij opravdu persona non grata. Lidé z jeho okolí byli zaskočeni tou drsnou srážkou s Putinem a nemilosrdností, s níž Putin a jeho věrní bouchli do stolu a nejbohatšího muže Ruska posadili za mříže a rozprášili jeho firmy,“ vybavuje si Josef Pazderka dobu, kdy zrovna pracoval jako zpravodaj České televize v Moskvě.

„Jeho rodiče a blízcí byli strašně vyplašení a opatrní. Žili za Moskvou a spousta jeho společníků odjela buď do Izraele, nebo jinam na Západ. Bylo to drsné a hodně se mi to zapsalo do paměti.“

Život po Rusku

V roce 2013 udělil Vladimir Putin Michailu Chodorkovskému milost. Oficiálně z humanitárních důvodů, neoficiálně podle Ondřeje Soukupa sehrály roli také blížící se olympijské hry v Soči. Chodorkovskij na nic nečekal a odjel do Švýcarska, kde požádal o azyl. Dnes pobývá oficiálně v Londýně.

Jak se Michail Chodorkovskij změnil ve svém „druhém“ životě po propuštění z vězení? Jak ho poznamenal rozvoj digitálních technologií a nakolik má dnes stále politické ambice? A v jakém stavu je podle něj současná ruská opozice? Poslechněte si celý audiozáznam podcastu Na Východ!.