Pokud Gazdíka nahradí člověk, který nebude tak průbojný, mohla by se reforma školství zabrzdit, míní Bohumil Kartous

Petru Gazdíkovi prý nemá důvod nevěřit, že sděluje upřímně, proč rezignoval. „To znamená, že vyvozuje nějakou odpovědnost ze svých vztahů, které ale věcně, natož trestně právně, nebere jako zatěžující, protože se domnívá, že se ničeho nedopustil. A já mu věřím,“ opakuje.

Čtěte také

Rakušan na školství? STAN je v nouzi s reputací i lidmi, soudí po korupčním výbuchu komentátor Honzejk

Připouští obavu, že s odchodem Gazdíka by se mohla reforma školství nějakým způsobem zabrzdit. Oceňuje, že je to zkušený a průrazný politik, který dokázal v minulosti, že umí prosazovat své.

„Kurz, který nastavil, předpokládá, že za ním bude stát ministr, který toto dokáže. Protože to nebude jednoduché. Nebude jednoduché třeba reformovat přijímací a maturitní zkoušky. Vidíme už teď, jaký odpor to zvedá. To může být handicap, pokud Petra Gazdíka nahradí člověk, který takto průrazný a průbojný nebude,“ konstatuje.

Resentimenty totality

Česká společnost v souvislosti se školstvím ani 30 let po změně společenského zřízení podle Kartouse nemůže říct, že odbourala resentimenty totality.

Čtěte také

Gazdík: Snad se nám podaří změnit maturity do školního roku 24/25. Cílem je stabilita a motivace

„My se z toho koloběhu nedokážeme vymanit. Samozřejmě je to přirozený způsob nějaké kulturní genetiky, kdy hodnotový kód, hodnotový rámec, skutečně přejímáme z prostředí, ve kterém jsme vyrostli. My se vůči němu umíme jako svobodné osobnosti nějakým způsobem vymezovat, ale ne vždy se proti němu můžeme vymezit jako společnost. Tam je určitá kontinuita, takže my ji nemůžeme prostě opustit,“ vysvětluje mluvčí českých elfů.

Česko je na tom ale podle něj mnohem lépe než většina ostatních zemí, které prošly relativně podobnou historickou fází v druhé polovině 20. století.

„Nejtragičtější případ je současné Maďarsko, které se do značné míry vrátilo k autoritářskému způsobu řízení prostřednictvím Viktora Orbána. Když srovnáme vývoj Maďarska a Česka, my jsme se skutečně dostali někam úplně jinam. Máme obrovskou výhodu, že ta kompromitace nebyla tak silná, jako orbánovská,“ naznačuje.

Indoktrinační nástroj totality

Mezi tři největší občanské hodnoty, které by se podle něj měly vštěpovat dětem od dětství, řadí respekt k lidským právům a k ústavním hodnotám, participaci a hrdinství.

Nemůžete oddělit výchovu a vzdělávání, protože vzdělávání je podmnožina výchovy.
Bohumil Kartous

„Participace proto, že je na ní založeno to, že vnímáme potřebnost dodržování nějakého hodnotového rámce a něco, čemu bych říkal obyčejné hrdinství. To je způsob, jak ve společnosti navozovat bazální důvěru, od které pak roste důvěra institucionální. To je to, co nás odlišuje od těch zemí, které jsou progresivnější v inovacích, jako jsou třeba Skandinávci,“ naznačuje.

To, že se dodnes od roku 1989 nic takového ve školních programech neobjevuje, vysvětluje tím, že školství bylo používáno jako indoktrinační nástroj totality.

Čtěte také

Kritika školství: Jednotné přijímačky přinesly víc nevýhod než pozitiv. Chybí psychologové a odcházejí muži-učitelé

„Učitelé se po roce 89 rozhodli, že už tomu nechtějí být propůjčeni a že budu pouze takzvaně vzdělávat. Je to nesmysl. Nemůžete oddělit výchovu a vzdělávání, protože vzdělávání je podmnožina výchovy. Ale rozhodlo se, že výchova bude svěřena do péče rodiny. Ono to nelze, ale ta snaha taková je.“

„A z toho vyvěrá paradox, že ve školách se nevychovává k občanství, byť to v 21. století evidentně bude něco, co bude úplným pilířem výchovy a vzdělávání ve školách. Protože občanství není nic jiného než dovednost žít spolu,“ konstatuje ředitel Pražského inovačního institutu a odborník v oblasti vzdělávání Bohumil Kartous.

Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí ze záznamu.