České univerzity mají díky mladým vědcům šanci na posun. Tíží nás dědictví komunismu, říká vědkyně a filantropka
Dvanáct let pracovala v Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd ve skupině profesora Antonína Holého. Z licenčních poplatků, které získala za výzkum látek účinných při léčbě HIV AIDS, věnovala nadaci, kterou založila se svým manželem, už více než 200 milionů korun. „V našich podmínkách se dá dělat kvalitní věda,“ je přesvědčená vědkyně a filantropka Hana Dvořáková.
Dvořáková vystudovala organickou chemii, protože medicínu kvůli politickým postojům svých rodičů po srpnu 1968 studovat nemohla.
Čtěte také
„Když mě na medicínu nevzali, uvědomila jsem si, že když chci něco studovat, tak musím jít tam, kde berou téměř každého. Tehdy to tak bylo na Vysoké škole chemicko-technologické,“ říká.
„Všechna témata, která mají blízko k medicíně, mě vždycky velmi zajímala a pořád zajímají. Díky tomu, že jsem se podílela na výzkumu látek na protivirovou a protirakovinovou aktivitu, jsem se k medicíně dostala aspoň tímto způsobem a bavilo mě to,“ přiznává vědkyně, která od roku 1996 pracuje v laboratoři nukleární magnetické rezonance na VŠCHT.
„O tom se nám nesnilo“
Ve své filantropické činnosti se Dvořáková věnuje hlavně mladým vědcům. „Oni už mají jiné možnosti. Chovají se úplně jinak než naše generace vědců. Využívají všech možností a dosahují úžasných výsledků. O tom se nám ani nesnilo,“ popisuje.
Čtěte také
Na základě jejich zkušeností ze zahraničí také věří, že česká věda je na srovnatelné úrovni. „Naši stipendisté si chválí podmínky, jaké tam jsou, ale zároveň říkají, že podmínky, co měli zde v České republice, jsou velmi dobré, že v našich podmínkách se dá dělat stejně kvalitní věda,“ věří vědkyně a filantropka.
Překvapuje ji ale, že se české univerzity neumisťují příliš dobře ve světových žebříčcích.
„Myslím si, že se to postupně mění. Protože nastupující mladá generace je ambiciózní a už má zkušenosti z pobytu v zahraničí ví, jak se věda dělá na špičkových univerzitách. Věřím, že se to časem změní. Ale u nás je to dědictví socialismu nebo komunismu,“ srovnává.
Překážky pro mladé vědce
Nadace Experientia, kterou Dvořáková založila se svým manželem, se snaží pomáhat mladým vědeckým talentům prosadit se v domácím výzkumném prostředí. Podle filantropky v něm ale často naráží na několik různých bariér.
Čtěte také
„První nastane už u čerstvých absolventů, když se rozhodují o tom, jestli se dají na vědeckou dráhu, jestli se přihlásí do doktorandského studia. A tehdy musí přemýšlet o tom, jestli peníze, které v dnešní době doktorandi dostávají, stačí uživit jejich rodinu, jestli si z nich zvládnou pořídit bydlení,“ začíná Dvořáková.
„Další stupeň je postdoktorandská stáž v zahraničí, která je podmínkou pro budoucího vědce, aby nastartoval svou kariéru,“ pokračuje. „Tady je problém v tom, že si vědci vyberou univerzitu svých snů, ale nedostanou se tam, protože je tam obrovský přetlak z celého světa,“ říká vědkyně.
Problém je i po skončení zahraniční stáže. „Všichni řeší otázku, jestli se vrátí do České republiky, nebo jestli zůstanou v zahraničí. Většina se chce vrátit domů, ale nemají kam,“ dodává Dvořáková, podle které nejsou mladí vědci na mnohých českých pracovištích vítáni.
Jak posuzuje nadace manželů Dvořákových své kandidáty? Proč jsou důležité nezávislé vědecké skupiny? A přežije nadace Experientia své zakladatele? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus.
Související
-
Jen si kupujeme čas, říká vědkyně o výzkumu nových antibiotik. Nové druhy už nesmíme používat plošně
„Musíme mít antibiotickou politiku v tom, jak léky používáme. Není možné neustále používat každé antibiotikum, dokud to půjde,“ zdůrazňuje mikrobioložka Bezdíček Králová.
-
Maturita nemá být síto. Přicházíme tak o talenty, říká autor výzkumu o neúspěšných studentech
S hosty Reparátu mluvíme o tom, jak zásadní je neúspěch u maturity pro další vzdělávání a pro uplatnění na trhu práce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.