Univerzity potřebují přidat. Bude maturovat více dětí, které půjdou na vysoké školy, zdůrazňuje Bek
Ministerstvo školství by si chtělo vyjednat více peněz oproti nynějšímu návrhu státního rozpočtu, který musí vláda schválit do konce září. Mimo jiné žádá o peníze pro nepedagogické pracovníky ve školství, tedy kuchařky, uklízečky či školníky a univerzitní školství. Přidat navrhuje taky univerzitám. „Rozpočet vysokých škol chceme navýšit aspoň o miliardu,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus ministr školství Mikuláš Bek (STAN).
Kolik byste chtěli pro nepedagogy? Podle předsedy školských odborů pro ně chybí nejméně 4,8 miliardy.
Myslím, že ta odpověď se nedá dát bez toho, abychom měli jasno v tom, zda financování na nepedagogických pozic bude celý rok záviset na státním rozpočtu, anebo třeba od 1. září 2025 přejde na kraje a obce. To je součást debaty o rozpočtovém určení daní.
Souhlasím s tím, že potřebujeme přes čtyři miliardy korun, pokud by to zůstalo na státním rozpočtu. To je jedno z klíčových témat dalšího vyjednávání.
Čtěte také
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL), váš vládní kolega, ve vysílání Českého rozhlasu Plus nevyloučil, že se při přesunech financí mezi kapitolami dostane i na vysoké školy. Mohly by to být i uvažované tři miliardy?
Musíme být v každém vyjednávání připraveni na to, že každý musí trochu ustoupit. Také jsem vedl taková vyjednávání uvnitř univerzity v minulosti. Je to velmi podobné.
Ale považuji za nezbytné alespoň o miliardu ještě rozpočet vysokých škol v základním financování pro vzdělávací činnost podpořit.
Vedle toho stále ještě jednáme o finální částce na výzkumnou činnost univerzit. Myslím, že tady je pořád prostor pro vyjednávání. A já doufám, že v koalici najdeme na takovém navýšení shodu.
Dříve jste mluvil o jakési nepřekročitelné hranici. Jaká částka by byla pro vás ten dolní limit?
Všichni novináři se mě na to ptají. Vždycky to závisí na tom, zda budeme ještě financovat to či ono, nebo zda se dohodneme na jiném modelu. Určitě nemůžu říkat přes média svým partnerům, co je jejich pozice.
Vyjednávání bude náročné, nebude vůbec jednoduché. Máme na něj čas do konce září a věřím tomu, že vláda se dohodnout dokáže. Ale mám samozřejmě nějakou hranici, kde bych považoval rozpočet za nepřijatelný. A to nejenom já, ale i moje politické hnutí a poslanecký klub Starostů a nezávislých.
Kolik miliard chybí
Od ekonomů jsme slyšeli třeba to, že vláda by ještě mohla najít dalších 50 miliard. Podle sociologa Daniela Prokopa chybí právě ve školství zhruba těch 50 až 60 miliard pro naplnění cíle průměru OECD. Vidíte šanci a vůli to ve funkčním období této vlády ještě dohnat?
Budu upřímný. Debata o tom, kolik chybí teoreticky ve školství, je hodně akademická. I společnosti PAQ Research, které si moc vážím, se před dvěma týdny podařila chyba. Vypustili číslo 90 miliard, které je úplně nesmyslné, analytik si popletl celkové a veřejné výdaje na školství v zemích OECD.
Čtěte také
Ne, v tomto případě bylo řečeno 50 až 60 miliard.
Pak to korigovali. Ale pořád je to spekulace, kolik je průměr evropských nebo vyspělých zemí. Ten je bohužel znám vždycky čtyři roky nazpět a odhaduje se.
Tato debata podle mě nikam ve vyjednávání o státním rozpočtu nevede. Tady je podstatné, abychom pokryli důležité výdaje. Jsem přesvědčený o tom, že bychom měli také zvyšovat podíl výdajů vůči českému nominálnímu růstu HDP. Že bychom měli jít nahoru ve školství rychleji.
Můj cíl je, abychom obrátili trend, že za této vlády výdaje klesaly. Což je jasné, protože to bylo to v době energetické krize.
Příští rok se ale podle mě už musíme vrátit k nárůstu. Debata o cílové částce je ale hypotetická a v tuto chvíli nám moc nepomůže.
Potřebujeme věcné argumenty, proč zvýšit výdaje na vysoké školy, které máme z demografie. V dalších letech bude více dětí maturovat a budou potřebovat dostat místa na vysokých školách.
Musíme zajistit provoz v regionálním školství a máme některé další položky, které ještě budou na stole během dalších tří týdnů v září.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.