Je odpovědností vlády nastartovat velké systémové reformy, které ušetří, zdůrazňuje sociolog Prokop

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil mluvil na Českém rozhlase Plus o dlouhodobě neudržitelné rozpočtové politice. Poukazuje na to, že vláda má řádově stamiliardový deficit v době, kdy se očekává solidní růst. Jaký je váš pohled?

V rozpočtové politice je opravdu potřeba řada reforem, které nejdou dělat vždy z roku na rok. Ale dám dva příklady.

Hodně ztrácíme v administrativě. Je to tím, že máme ve spoustě obcí roztříštěnou samosprávu, takže spousta starostů a lidí dělá stejné administrativní činnosti. Tam by pomohlo například využití společenství obcí, aby koncentrovaly některé činnosti z 6000 obcí na méně subjektů.

Čtěte také

Výborný: V rozpočtu jsou rekordní investice. Aby na to byly prostředky, je třeba v rezortech šetřit

Druhá věc je, že obrovsky narostly za posledních pět let výdaje ministerstva zdravotnictví, což je potřeba. Ale je to dané tím, že máme velmi malou prevenci a jednu z nejvyšších konzumací alkoholu v Evropě. Zhruba 70 procent výdajů zdravotnictví míří za chronickými a z velké části preventabilními nemocemi. Je potřeba hlavně posílit prevenci a digitalizovat zdravotnictví.

V těchto velkých reformách se dají ušetřit za každou desítky miliard. Jenže to neuděláte z roku na rok. Je to odpovědnost vlády, nastartovat velké systémové reformy, které ušetří.

Klíčové investice jdou třeba do dálnic, do dopravní infrastruktury. Je tento rozpočet prorůstový, jak říká ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS)?

V dopravě myslím, že ano, ale to není úplně můj obor.

Kde se obávám, že rozpočet není dost prorůstový, je vzdělávání. Když to srovnáme s rokem 2020, tak má ministerstvo školství o 32 miliard korun menší rozpočet vůči HDP. Jinými slovy, kdyby se držel rozpočet ministerstva školství z roku 2020 vůči HDP, tak dneska má o 32 miliard více. Neboli zde dochází k reálnému snížení rozpočtu.

A zároveň už tě v té době, v roce 2020, jsme zaostávali za průměrem OECD, tedy za vyspělými zeměmi. Dohnat je si dala jako cíl tato vláda.

Ať už to počítáme jakkoliv, tak to vychází, že chybí zhruba 50 až 60 miliard korun v celém školství k naplnění cíle průměru OECD. Chybí tam i další peníze od krajů a obcí.

Čtěte také

Chybějících 20 miliard v rozpočtu na školství? Byla by ostuda, kdyby kuchařky nedostaly přidáno, říká ředitelka základní školy

Na vzdělávání přitom společnost závisí v dlouhodobém horizontu – na investici do lidského kapitálu. Samozřejmě musíte investovat dobře. Ovšem šetřit v této oblasti je z hlediska růstu za pět až deset let dost nešťastné.

Je z vašeho pohledu požadavek hnutí Starostů a nezávislých oprávněný? Chtějí přidat nepedagogickým pracovníkům či vysokým školám, respektive přesměrovat nějaké prostředky z jiných rozpočtových kapitol.

Já si myslím, že je to oprávněné. A dá se to chápat tak, že je možné ušetřit jinde.

Dáváme zhruba 13 miliard korun na výsluhy, dáváme 17 miliard korun na dost neefektivní třetí důchodový pilíř, další podpora jde na stavební spoření. Máme dlouhodobé strukturální problémy, o kterých jsem mluvil.

Třeba v oblasti bydlení. To zmínil i ministr Ivan Bartoš (Piráti). Já si taky myslím, že by mělo víc peněz směřovat do výstavby obecně a do dostupného bydlení.

Ale je nutno říct, že dáváme zhruba deset miliard korun na slevy na hypotéky a podporu stavebního spoření. To z hlediska výstavby nového bydlení nemá žádný efekt.

Takže podle mě by vláda měla spíš říct, že když těchto deset miliard nemá smysl, tak dáme sedm miliard z toho do výstavby dostupného obecního bydlení a tři miliardy ušetříme.

To se samozřejmě nebude líbit části vládních voličů, ale pro fiskální odpovědnost je to nutné.