Philippe Pétain, hrdina od Verdunu vržený do politiky

Občas bývá srovnáván s Emilem Háchou. Podobnosti se nabízejí: Pétain i Hácha politiky nebyli a do politiky vstupovali v dnes těžko pochopitelných, neuvěřitelně složitých poměrech. Oba se nejprve snažili v rámci možností čelit nacistickému Německu a oba byli za to zpočátku ve svých zemích přijímáni s pochopením. Jenže zatímco Hácha zastupoval národ, určený v lepším případě k násilnému poněmčení, spíše však k vyhlazení, Pétain pocházel země, která byla evropskou a do určité míry i globální mocností.

Čtěte také

Macronova obhajoba maršála Pétaina spustila ve Francii ostrou polemiku

Přít se, co Pétain mohl nebo nemohl, měl nebo neměl udělat, je práce pro příslovečné generály po bitvě. Z lázeňského městečka Vichy ovládal pouze malé území Francie (asi dvě pětiny), které navíc bylo po listopadu 1942, po vylodění Spojenců ve francouzské Severní Africe, okupováno nacistickou armádou. Je to neuvěřitelné, ale podle historiků poslaly v letech 1940 až 1942 soudy vichystické Francie na popravu asi čtyřicet špionů, odsouzených za spolupráci s Německem! Dohromady bylo tehdy za kolaboraci souzeno na dva tisíce Francouzů. Jenže po obsazení Hitlerovou armádou byl se všemi pokusy o nezávislost konec. Vichystická Francie akceptovala (a podle některých odborníků ještě zpřísnila) nacistické protižidovské zákony a do vyhlazovacích táborů nechala deportovat 75 tisíc Židů. Do osvobozené Francie se jich po válce vrátilo jen dva a půl tisíce. Pétain se stal symbolem kolaborace.

Po válce byl odsouzen k trestu smrti, ale poprava slavného generála Pétaina (hrdiny od Verdunu a jednoho z klíčových mužů Francie v první světové válce) se nekonala. Prezident Charles de Gaulle trest zmírnil na doživotí. Pětadevadesátiletý Pétain zemřel ve vězení na ostrově Yeu v Atlantiku.

Jeho složitý životní příběh přiblíží posluchačům pořadu Portréty historik Jan Adamec.