Joachim von Ribbentrop podepsal za Hitlera smlouvu se Stalinem. Zatkli ho u milenky s kufrem peněz

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vjačeslav Molotov podepisuje sovětsko-německý pakt

„Cítím se tu příjemně, jako mezi přáteli,“ zapsal si do deníku Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop během pobytu ve městě, kde na jeho počest vlály na budovách nacistické vlajky a na recepcích se hrála nacistická hymna.

Byla druhá polovina srpna 1939, do vypuknutí války zbývalo pár dní – a tím městem, kde byl von Ribbentrop tak mile přivítán, byla Moskva.

Pakt Ribbentrop-Molotov

Spolupráce nacistického Německa se stalinským Sovětským svazem patří k etapám, o kterých se po válce ve východním bloku moc nemluvilo. Když před dvěma lety probíhal v Rusku výzkum veřejného mínění, vyšlo najevo, že 38 % Rusů o smlouvě mezi Hitlerem a Stalinem neví.

Adolf Hitler ve společnosti Mussoliniho zetě, hraběte Galeazza Ciana, a Joachima von Ribbentropa, člena NSDAP (kolem roku 1930)

Smlouva bývá často označována jako „pakt Ribbentrop-Molotov“ podle ministrů zahraničních věcí, kteří ji dojednali; jen naivní pozorovatel si ale může myslet, že v diktaturách, jakými Německo a Sovětský svaz v létě 1939 byly, může ministr zahraničí něco svobodně dojednat.

Jak je možné, že dva nesmiřitelní rivalové si podali ruce? Podle historiků byl Stalin zaskočen jednáním velmocí o Československu v Mnichově v září 1938; jak tím, že nebyl pozván, tak způsobem, jakým se západní státy zřekly závazků vůči Československu. Stalin pochopil, že princip kolektivní bezpečnosti, systém mírových ujednání, nikam nevede. A došlo mu, že rozpory mezi západními mocnostmi může obratně využívat ve svůj prospěch.

Napadení Polska

Hitler se pro změnu chystal k tažení do Polska a potřeboval jistotu, že Sovětský svaz nepůjde Polsku na pomoc. Ani to by ale nestačilo pro dohodu mezi Hitlerem a Stalinem. Sovětský svaz vedl v roce 1939 jednání také s Velkou Británií a Francií. Dodnes není jasné, proč se protahovala a na čem ztroskotala.

Představitelé nacistického Německa před Norimberským tribunálem. Dolní řada zleva: Hermann Göring, Rudolf Heß, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel. Druhá řada zleva: Karl Dönitz, Erich Raeder, Baldur von Schirach, Fritz Sauckel

Historikové se přiklánějí k názoru, že obě demokratické země chtěly Sovětský svaz za partnera, nechtěly ale přistoupit na jeho územní ambice – Stalin měl své zájmy v Pobaltí (kromě Litvy), ve Finsku a rumunské Besarábii. Řečeno jednoduše: demokratické státy žádaly od Stalina spolupráci a pomoc v případě válečného konfliktu – Hitler naproti tomu Stalinovi nabízel „mír“ a územní zisky.

Sovětský diktátor si s ohledem na své zájmy vybral spolupráci s Německem. Smlouva byla podepsána 23. srpna 1939 včetně tajného dodatku, podle kterého se obě země podělily o polské území. Od západu bylo Polsko napadeno Německem 1. září, od východu Sovětským svazem 17. září. Válka začala.

Pochybná kariéra

Pro von Ribbentropa (1893-1946) bylo dojednání smlouvy se Stalinem jedním z vrcholů jeho pochybné kariéry. Od února 1938 do května 1945 byl coby Hitlerův ministr zahraničí u mnoha dalších špinavostí, které nacistická říše páchala.

Sami němečtí historici například označili jeho podíl na holokaustu za „šokující“. Na konci války se pokoušel z Německa uprchnout, zatčen byl v polovině června 1945 v hamburském bytě své milenky. V kufru měl statisíce marek a americké dolary. Norimberským tribunálem byl odsouzen k trestu smrti a 16. října 1946 popraven.

Nejen podíl Joachima von Ribbentropa na sovětsko-německé smlouvě ze srpna 1939 hodnotí v pořadu Portréty publicista Pavel Hlavatý.

Spustit audio
autor: David Hertl

Odebírat podcast

Související