Petr Vizina: Zasuté zážitky

Důvodem vytěsnění nebylo čištění záchodů zubním kartáčkem, opilí velitelé, šikanovaní spolubojovníci končící v blázinci, hladovkáři na marodce ani buzerace nebo další pozoruhodnosti během těch 730 vojenských dnů, které má mladý člověk ve šťastnějších dobách strávit smysluplnou prací nebo studiem.

Na rovinu; myslím, že od chlapů, kteří rádi chodí v maskáčích a vzpomínají na zlatá vojenská léta, by se člověk měl držet co nejdál. Netvrdím to proto, že bych byl pacifista; můj důvod je vlastně opačný; co jsem zažil na vojně v 80. letech, mělo se skutečnou armádou společného snad jen ty kanady a maskáče.

Zasuté zážitky z vojny se mi po letech vybavily při pohledu na letošní 17. listopad na pražském Albertově. Při oslavě, kterou privatizovali prezidentovi příznivci, tu stála skupina Československých vojáků v záloze, četl jsem na transparentech. Tipuji, že šlo o moje vrstevníky, kdysi sloužící dva povinné roky v zeleném, proto ta československá armáda v názvu.

Mohu se taky mýlit, maskáče, kanady a hraní na vojáky, co pamatuji, přitahovaly typy lidí, kterým ani v době všeobecné branné povinnosti nebylo možné svěřit zbraň. Každopádně ti lidé s transparenty nabízeli prezidentovi a dalším zájemcům, kteří by o jejich službu stáli, například ostrahu státní hranice, jak se dozvídám při pohledu na webové stránky těchto záložníků.

Nikdo příčetný nebude zpochybňovat, že má stát disponovat vlastní armádou. Nikdo příčetný ale taky nebude zpochybňovat další výdobytek suverénního státu, totiž monopol státu na násilí. Monopol znamená, že nebudou existovat žádné moderní lidové milice, domobrany a polovojenské bojůvky jako kdesi v banánové republice.

A ještě jeden vtip se mi vybavil z doby, kdy stávala železná opona, což byl příliš vznešený název pro plot z ostnatého drátu s pruhem oranice. Otec se synem se dívají na státní hranici a synek se táže: Kdo je za těmi dráty? My, synku, my, odpoví otec. Netušil jsem, že si na tu pitomou dobu a tenhle vtip ještě kdy vzpomenu.