Petr Vizina: České moře

V létě se méně nervujeme zprávami v novinách a televizi, doléhají k nám tou masou vyhřátého vzduchu pomaleji, z větší dálky. Máme jiné starosti, kola na střeše auta, pádla a kánoe, na sobě kraťasy a tričko, nezapomenout si plavky a nafukovací rukávky. A bublaninu od babičky. Jeden z poznatků letošního léta - třešňový koláč, řečený bublanina, se peče vždy a zásadně bez pecek. Pekáč s bublaninou není prostor pro překvapení.

Národy, které mají přístup k moři nebo dokonce k oceánu údajně mívají větší smysl pro dobrodružství, jsou velkorysejší a odvážnější. Možná to platí, uvidíme na konci těch prázdninových cest, až uslyšíme ta zobecnění po jedné návštěvě, jací že jsou Portugalci, Francouzi nebo Řekové na Krétě.

Jeden starověký básník, původem z Kréty, o vlastních krajanech kdysi napsal, že jsou to samí lháři, zlé šelmy a břicha lenivá. Za tak tvrdá slova v novinách nebo v rádiu by ho dnes krajani pěkně nenáviděli, tenhle výrok se ale, a to je daleko horší, dostal až do bible, takže je zapsaný na věky. Vůbec Kréťanům nezávidím, přestože mají své moře.

Putujeme českou krajinou, nad hlavou ten modrý oceán, zásoby bublaniny od babičky pominuly, dostali jsme hlad. Náš dobrý lid si z ničeho hlavu nedělá, nebude sloužit cizím ba ani sobě, napadne jednoho při té ruské ruletě, jakou je oběd v nejbližší restauraci.

Řešíme hlavolam, jak najít místo, kde vám poslouží, kde necháte své peníze rádi včetně patnácti procent spropitného. Nic na tom nezměnily ani televizní pořady, v nichž kuchařská superstar pranýřuje hranolky na vyjetém oleji a kuře zdobené broskví. Lepší suroviny a recepty českou hospodu vylepší, ale nezmění. Dokud nezačne svým strávníkům sloužit.

Existují v Česku zvláštní hospodští, kteří si ze služby pocestným učinili sport a věc důstojnosti svého povolání. Jejich mise má podobu voňavých omáček, křupavých salátů, silné kávy. Ta místa jsou pak vyhlášenými přístavy pod českým nebem. Někteří už svá putování s ohledem na takové hospody plánují.

Možná taky začnu plánovat. Podle těch přístavů, kde se dá jíst bez nepříjemného překvapení. Kdo neplánuje, plánuje vlastní neúspěch, citoval kamarád pořekadlo své ženy. Seděli jsme u pekáče s babiččinou bublaninou. Samozřejmě bez pecek.