Petr Šabata: Vláda už nemůže stihnout pořádnou důchodovou reformu

17. květen 2018
03055918.jpeg

Už dnes si můžeme odškrtnout jednu položku programového prohlášení vznikající vlády Andreje Babiše jako nesplněnou. Jde o důchodovou reformu.

Mají-li tvůrci vládního programu na mysli opravdovou důkladnou změnu systému penzí – jaká je nepochybně třeba – a chtějí-li odvést seriózní práci, už se ocitli v neřešitelné časové tísni.

Programové prohlášení je seznam problémů bez konkrétních řešení, hodnotí politolog

Premiér v demisi a předseda ANO Andrej Babiš

Hnutí ANO a ČSSD se shodly na návrhu koaliční smlouvy a programovém prohlášení vlády.  Jaké jsou priority menšinového kabinetu? „Chceme stabilizovat ekonomický vývoj na několik let dopředu. Prioritou je důchodová a daňová reforma, především pak daně z příjmu. Daně zjednodušit a zprůhlednit, aby se v nich občané dobře orientovali,“ uvádí poslanec a místopředseda ANO Jan Volný.

Počítejme: celé funkční období vlády trvá čtyři roky, řádné volby do sněmovny by měly být v říjnu 2021 – ale už půl roku před nimi pojede ostrá kampaň a to je období, kdy se nedají schvalovat důležité zákony.

Příprava legislativy zabere od prvních návrhů přes připomínkové řízení, vládu, sněmovnu, senát až po podpis prezidenta nejméně 12 měsíců. Složitá a rozsáhlá důchodová reforma by si však vyžádala více času – řekněme minimálně rok a půl.

Vláda s důvěrou – dopadnou-li všechna aktuální jednání dobře – se může pustit naplno do koncepční práce někdy po prázdninách. A tak by jí zbylo z celého funkčního období jen 12 měsíců na přípravu reformy.

Osm let, nikoli osm měsíců

To je směšně málo času, pokud nemíní Babišův kabinet jen zvýšit penze a oddělit důchodový účet od státního rozpočtu. To ale není reforma, kterou – s ohledem na demografický vývoj – systém penzí rozhodně potřebuje.

Potůček: Zvýšení důchodů provází zvrácený mechanismus. Senioři s nižšími důchody by měli dostat více

Martin Potůček

Vláda Andreje Babiše usiluje o to, aby od příštího roku došlo k citelným změnám ve vyplácení důchodů. Novela zákona by od ledna 2019 zajistila důchodcům v průměru o 918 korun vyšší penze, alespoň tak to spočítala ministryně práce v demisi Jaroslava Němcová z hnutí ANO. Přestože na politické scéně nenajdete stranu, která by byla proti růstu důchodů, opozice se ptá, kde se vezmou peníze na chystané zvýšení?

Pasáž vládního programu o důchodové reformě je sice stručná, ale přitom správně formuluje cíl: systém nastavený budoucí reformou musí být dlouhodobě stabilní, srozumitelný a finančně zajištěný, proto bude změna realizována v podobě, která si získá širokou politickou a společenskou podporu. To se lehce napíše do programu, ale velmi obtížně provede.

Třeba ČSSD, která by mohla být součástí vládní koalice, jakoukoliv hlubší reformu penzí už 15 let odmítá…

Když norský parlament v roce 2009 schválil velkou důchodovou reformu, bylo to završení prací, které začaly v roce 2001.

Norský politolog a emeritní profesor na Oxfordské univerzitě Stein Ringen v knize Národ ďáblů popisuje, jak se v Norsku o tak zásadní věci rozhoduje:

„Nejprve je identifikován problém a vláda dostane od parlamentu pokyn, aby začala připravovat jeho řešení. Jmenuje studijní komisi tvořenou odborníky a zástupci voličů – obvykle zaměstnavatelů a odborů – s relativně přesným mandátem, aby o problému provedla studii a navrhla řešení. Komise většinou pracuje tři až čtyři roky.“

Přípravy pak pokračují na ministerstvech, obecnou debatou v parlamentu, několika koly připomínek, sepsáním Bílé knihy, pak se začne psát legislativa, což trvá rok či dva, a teprve potom mohou poslanci schvalovat návrhy zákonů.

Profesor Ringen vypočítává výhody takového rozvážného postupu:

„Rozhodování je dobře připraveno, je důkladné a podílejí se na něm všechny strany, takže je ve většině případů dosaženo rozumného konsensu, který propůjčuje konečné legislativě legitimitu.“

Petr Šabata

Osmileté přípravy penzijní reformy v Norsku zahájila menšinová labouristická vláda, štafetu převzala menšinová středopravicová koalice a do finále reformu dotáhla většinová středolevicová vláda.

A výsledek odpovídá zadání, které si v programu stanovil i Babišův kabinet. Trvalo to osm let, nikoli osm měsíců.