Petr Šabata: Válka na Ukrajině trvá už rok. Česko pomáhá a nepropadá deziluzi
Rok od začátku války na Ukrajině už měla v Česku panovat deziluze, únava z uprchlíků a z pomoci napadené zemi... Byla by to přirozená reakce společnosti na katastrofu – vždy po úvodním vzepětí, semknutí, upřímné vlně solidarity a štědré pomoci přichází rozčarování a frustrace. Ten odstup bývá jen několik týdnů a kocovina může trvat měsíce i roky.
V souvislosti s pandemií covidu tuto teorii v Česku představil Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň, odborník na psychologii epidemií a katastrof.
Čtěte také
Nicméně česká společnost se obdivuhodně drží, i když okolnosti nebyly a nejsou vůbec příznivé. V první řadě mají domácnosti samy starostí až až. Celý rok rostly ceny energií, potravin a vůbec inflace, takže se nabízel spíš přístup „bližší košile než kabát“.
Podle posledních dat z průzkumu Život k nezaplacení Českého rozhlasu a PAQ Research neušetří ze svého příjmu ani korunu 35 procent lidí a náklady na bydlení výrazně zatěžují každou čtvrtou domácnost.
Česko se prohlasovalo na západ
Podle stejného šetření se přesto i nyní zvyšuje průměrný příspěvek na Ukrajinu – ve formě finanční nebo věcné – až na 2750 korun od každé domácnosti. Od listopadu částka stoupla o stovku, od loňského března o dva tisíce. Víc posílají bohatí, ale stále platí, že reálná míra solidarity – tedy darované procento z příjmů – je podobná napříč společností.
Čtěte také
V celé střední Evropě jsou největšími podporovateli Ukrajiny Poláci, Česko je druhé. Ukazuje to opakovaný průzkum, na němž se podílí agentura STEM/MARK. V rámci projektu Dárek pro Putina se vybralo nejen 33 milionů na tank Tomáš pro ukrajinskou armádu, ale na vyzbrojení napadené země zde přispělo více než sto tisíc lidí částkou přesahující 394 milionů korun.
Asi je to tím, že válka na Ukrajině je ohrožení jiného druhu, než byla epidemie, po níž společnost opravdu přešla po čase do deziluze, k hledání viníků a šíření konspiračních teorií. Napadení Ukrajiny putinovským Ruskem nechává jen málokoho na pochybách, kdo je agresor, kdo oběť, není složité odlišit dobro a zlo. A kdo stále potřebuje naši pomoc.
Čtěte také
Přitom už v kampani před loňskými volbami do zastupitelstev a Senátu se snažili někteří kandidáti stavět do rozporu pomoc Ukrajině a pomoc „našim lidem“. Stejné motivy zazněly i v kampani prezidentské.
Jako novinka se objevil jeden tak trochu podprahový útok na solidaritu s Ukrajinou. Andrej Babiš chtěl přece mír, žádnou válku a s ní spojené utrpení, uprchlíky, jadernou hrozbu, ekonomickou tíseň a vyzbrojování. Stačilo by pár telefonátů, nějaká jednání a tohle vše by byla minulost. S mírem by z nás spadla všechna ta tíha.
Naopak Petr Pavel hovořil o co nejvýraznější podpoře Ukrajině včetně té vojenské – a získal zdaleka nejvíc hlasů v historii přímé prezidentské volby.
Jedny německé noviny komentovaly výsledek voleb slovy: Česko se prohlasovalo na západ. Přesnější by bylo, že i výsledek prezidentské volby a především obdivuhodná vytrvalá podpora napadené Ukrajiny už řadí Česko nepochybně do centra demokratické Evropy.
Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
