Petr Šabata: Česká společnost ani devět měsíců od začátku války nepropadla deziluzi
Průměrná česká domácnost už věnovala na pomoc Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům 2436 korun. V březnu to bylo 650, na konci září celkem přes 2300 a dokonce i za poslední měsíc se hodnota zvýšila o sto korun. Zjistila to agentura PAQ Research, která pro Český rozhlas v projektu Život k nezaplacení kontinuálně zkoumá ekonomickou situaci. „Nějak přispěla více než polovina domácností. Vyšší částky darují vysokopříjmoví,“ upřesňují autoři průzkumu.
„Reálná míra solidarity je však srovnatelná s chudšími domácnostmi – přispívají podobné procento ze svých příjmů, které jim zbydou po zaplacení bydlení a potravin.“
Čtěte také
Tato data jsou nejen pozoruhodná, ale rovnou obdivuhodná. A to ze tří důvodů.
Předně – hodnota pomoci se zvyšovala rychleji na jaře a v létě, ale růst se nezastavil ani v říjnu, když už lidé naplno zažívali zvyšující se ceny, především energií. Třetina domácností podle stejného průzkumu neušetří měsíčně ani korunu, nebo je v mínusu. Přesto lidé dál pomáhají Ukrajině, kterou na pokraji zimy ničí ruská agrese, nebo uprchlíkům.
Jistě teď přispívají víc lidé, kteří si to mohou dovolit, ale jak už bylo řečeno – solidární je celá polovina obyvatel Česka, napříč regiony, různého vzdělání i pracovního zařazení, více dávají domácnosti s dětmi, ale přispěli i samoživitelky a samostatně žijící důchodci. To je neuvěřitelné.
Podporovat vytrvale
Navíc – nikdo by se nemohl divit, kdyby po devíti měsících od začátku války docházela společnosti síla a trpělivost. Když Jan Vevera, přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, představoval po epidemii koronaviru typickou reakci společností na krize, hovořil o heroické a idylické fázi v počátcích, kdy se lidé semknou a velmi ochotně pomáhají.
Čtěte také
Jenže podle tohoto experta na psychologii katastrof a podle teorie, kterou v Česku představil, trvají tyto fáze jen několik týdnů a pak zákonitě přichází deziluze. Může trvat měsíce i roky a provází ji „vysoká míra frustrace, hledání viníků a šíření konspiračních teorií,“ upozornil profesor Vevera.
Takže ona údajně rozdělená, rozbolavělá a krizemi zkoušená česká společnost má neuvěřitelnou výdrž. A například stovky tisíc uprchlíků z Ukrajiny přijalo Česko bravurně – díky rodinám, obcím, školám, krajům, neziskovým organizacím i státu. Zhruba polovina lidí si také myslí, že zde začleňování Ukrajinců probíhá dobře. Česká společnost se tedy určitě nedá ve vztahu k Ukrajině popsat jako společnost v deziluzi, což umožňuje i vládě vytrvale podporovat napadenou zemi.
Přitom přes léto až do konce září běžela kampaň před volbami do zastupitelstev a třetiny senátu a byla to celkem drsná zkouška solidarity s Ukrajinou, protože v ní silně zněly hlasy, které se snažily postavit proti sobě pomoc Ukrajině a pomoc „našim lidem“.
A stejný potenciál má nynější kampaň před volbou prezidentskou. Obdivuhodná solidarita a ochota pomáhat lidem i zemi, která to velmi potřebuje, ale i těmto atakům, zatím odolává.
Hrozná agresivní válka Rusů na Ukrajině se rozhoduje na bojištích, časem v diplomatických jednáních, ale bez pomoci a solidarity, jako je ta z Česka, by už po pár měsících zvítězili lež, nenávist a váleční zločinci.
Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
