Petr Janyška: O tom, kdo vyzve v prezidentské volbě Macrona, se rozhodne mezi dvěma ženami
V dubnu si Francie zvolí hlavu státu. Zatím se ukazuje, že to bude pravděpodobně opět Emmanuel Macron, v průzkumech si stabilně drží výrazné vedení. Jisté to ale zdaleka nemá. Hlavní boj se teď odehrává o to, kdo bude jeho vyzývatelem ve druhém kole voleb. Tedy vyzývatelkou, protože o tu roli spolu soupeří dvě ženy.
Mezi kandidáty je v těch volbách letos vůbec hodně žen. A na rozdíl od české situace se tam téměř všichni a všechny prezentují za nějakou stranu.
Čtěte také
Těmi dvěma, které mají největší šanci, jsou Valérie Pécressová, kandidátka klasické pravice zvané Republikáni, a Marine Le Penová. Ta zkouší prezidentskou volbu už potřetí a kandiduje opět za krajní pravici.
Než se koncem roku objevila Valérie Pécressová, vše se zdálo nasvědčovat tomu, že Francie zažije v bleděmodrém minulou volbu: Macron versus Le Penová. Pécressová ale vpadla na scénu s velkou energií a dynamikou a v průzkumech má zhruba stejně jako její hlavní sokyně, 17 procent hlasů.
Klasická politička versus populistická pravice
V politice se pohybuje celý život. Pochází z dobře situované rodiny, narodila se a žila ve čtvrti, kde byl starostou Nicolas Sarkozy, je aktivní katoličkou, vystudovala ekonomii a Vysokou školu státní správy ENA, je jí 54 let. Byla poslankyní, ministryní vysokého školství a vědy, později rozpočtu. Poslední léta hejtmankou bohatého regionu Střední Francie.
Čtěte také
Pécressová představuje kontinuitu francouzské politiky a klasické strany, která bývala často vládní a která vygenerovala prezidenty Jacquese Chiraca či Sarkozyho. Její vítězství by bylo o to významnější, že by znamenalo návrat na politickou scénu tradiční strany, kterou Macron před pěti lety svojí politikou „ani levice, ani pravice“ rozbil. Podobně jako stejným způsobem tehdy rozložil i socialisty.
Le Penová je naopak politickou dědičkou svého otce Jeana-Marie Le Pena, zakladatele pravicově extrémní, antisemitské, populistické strany Národní fronta. Po studiu práva strávila v otcově straně prakticky celou svoji existenci, našla si v ní také všechny tři své životní partnery.
Ač celý život někam kandidovala, nikdy nedosáhla vyššího postu, vždy skončila na místní či regionální úrovni, větší štěstí měla ve volbách do europarlamentu. Nikdy neměla žádnou exekutivní funkci, nebyla ve vládě, nic neřídila. Před jedenácti lety převzala po otci vedení strany, měla s ním spory, jimiž žila média, dokonce ho nechala vyloučit. Pochopila, že s odérem extremismu, jaký strana Le Penových měla, nemá nikdy šanci na úspěch.
Čtěte také
Změnila proto trochu název strany a prosadila její kosmetickou úpravu. Opustila antisemitismus, nenavrhuje už vystoupení z EU ani z eura, populistická a protiimigrační podstata ale zůstala. S novým profilem doufá, že přitáhne i část pravicového mainstreamu.
Jenže na krajní pravici jí vyvstal neočekávaný konkurent: Éric Zemmour, velmi dobrý orátor, vnímaný jako neokoukaný a jako daleko radikálnější než ona. Jeho popularita pomalu stoupá, má ambici ji přeskočit a uzmout jí prvenství na krajní pravici, k čemuž mu v průzkumech zatím chybí pár procent.
Aby ale mohl kandidovat, musí získat, jako každý, podporu od pěti set starostů a dalších volených zástupců. A není vůbec jisté, že ji dostane, starostové ani poslanci ho příliš nemusí. Pokud by ji neobdržel, Le Penová by mohla dokonce získat část jeho voličů.
Hlavní soupeření o postup do druhého kola je teď ale mezi dvěma političkami, Pécressovou a Le Penovou.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
