Petr Janyška: Mladé Polsko odmítá žít v katolickém skanzenu 19. století
To, čeho jsme dnes svědky v Polsku, není zdaleka už jen protest proti totálnímu zákazu interrupcí. Je to spontánní výbuch revolty mladé generace, která dává hlasitě najevo, že už má plné zuby Jaroslava Kaczyńského.
Která mu říká jazykem dvacetiletých: „Už dost a vypadni.“ Generace, která odmítá žít ve skanzenu 19. století, jaký v Polsku tento sedmdesátník ordinuje. Je to vzpoura svěžesti a mládí proti naftalínu a bigotnosti. Nová dynamika, která Polsko určitě změní kulturně i politicky.
Čtěte také
Je to zároveň revolta proti katolické církvi, která v Polsku získala ohromnou politickou a ekonomickou moc, jaká nemá nikde jinde v Evropě obdoby. Církev tam dnes rozhoduje o všem, trochu jako kdysi komunistická strana u nás: vláda vládne, ale církev řídí.
Církev dává ideologické podněty, kudy má země směřovat, co má dělat vláda a parlament. Každý přeci ví, že to rozhodnutí ústavního soudu o potratech bylo na její nátlak. Pomohla Kaczyńskému vyhrát dvojí volby a teď se upomněla o splacení dluhu. Dodejme také, že polská církev odmítá kroky papeže Františka.
A třetí fenomén, který teď v Polsku pozorujeme, je neuvěřitelné sebeuvědomění žen, jejich práv a síly, které teď najednou vyvstalo. To ony organizují všechny ty protesty, bez politických stran a sekretariátů, spontánně, přes sociální sítě.
Čtěte také
Manifestují hlavně mladé ženy, studentky, dívky, ale i starší ženy za své dcery a vnučky. Jsou pobouřeny, že o jejich intimním životě, o jejich děloze, chce rozhodovat starý politik, který nikdy neměl ani rodinu, ani děti, ani ženu, a pánové v komžích, kteří přitom sami pro sebe rodinu a děti odmítají. A že by chtěli dokonce ženy dávat do vězení, pokud by se jejich představami odmítly řídit. Začíná to u potratů, a kde to skončí?
Sdružení Celopolská stávka žen
Jádrem tohoto decentralizovaného ženského hnutí je neobyčejně dynamické sdružení Celopolská stávka žen. Vzniklo před čtyřmi lety jako odpověď na tehdejší pokus Kaczyńského o stejné omezení potratů jako teď, stálo tenkrát za velkými manifestacemi žen v černém a je stále aktivnější. V čele má několik mluvčích, podobně jako u nás kdysi Charta 77, nejenergičtější z nich je Magda Lempartová.
Čtěte také
Jejich pokojné protesty jsou solí v očích chuligánských národovců. Jejich bojůvky několikrát napadly protestující včetně jedné novinářky a bily je holemi a obušky. Chuligáni si na Kaczyńského výzvu vzali do hlavy, že budou takzvaně bránit kostely, a obsadili schodiště několika z nich. Smutné spojenectví s církví.
Ti, kdo dnes v Polsku vládnou, jsou totálně zaskočeni, tápou. Prezident se týden neozval, premiér jen slabě namítl, že by lidé měli zůstat doma. Ozval se jen Kaczyński. Hřímal a vybízel k občanským střetům. Dosud si myslel, že si mladou generaci naformátuje pomocí národovecké, konzervativní výchovy s křížem v každé třídě.
Ale najednou hle, mládež mu to hodila na hlavu. On nerozumí, co se děje, žije ve věži ze slonoviny jako kdysi Jakeš. Jeho okolí cítí, že Kaczyński přestřelil a hledá, jak z toho ven. S nesmělým návrhem, že by se měl zákaz potratů nějak zmírnit, se ozval prezident. Biskupové ale hned kontrovali, že se žádným zmírněním nebudou nikdy souhlasit. Kdo tam tedy vládne?
Protesty dneškem nekončí, a co v Polsku změní, to je dnes těžko říci. Kaczyński má formálně právo vládnout dál, ve volbách sice dostal o milion hlasů méně než opozice, ale v parlamentu má se svou koalicí převahu pěti křesel. Ta by se ale také mohla rozpadnout. A nezapomeňme, že Polsko je zemí Solidarity, která se před 40 lety zrodila podobným způsobem jako dnešní protesty. Přišla malá rozbuška a obyvatelstvo se dalo do pohybu.
Dnešní Polsko je i lekcí pro české konzervativní kruhy, které krok za krokem posunují své pěšce dopředu, aby si uvědomily, že z pohledu mladé městské generace jsou mimo mísu.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.