Petr Janyška: Mladé Polsko odmítá žít v katolickém skanzenu 19. století

Která mu říká jazykem dvacetiletých: „Už dost a vypadni.“ Generace, která odmítá žít ve skanzenu 19. století, jaký v Polsku tento sedmdesátník ordinuje. Je to vzpoura svěžesti a mládí proti naftalínu a bigotnosti. Nová dynamika, která Polsko určitě změní kulturně i politicky.

Čtěte také

Veronika Pehe: Polský ústavní soud vynesl rozsudek nad ženami, ty se ale nevzdávají

Je to zároveň revolta proti katolické církvi, která v Polsku získala ohromnou politickou a ekonomickou moc, jaká nemá nikde jinde v Evropě obdoby. Církev tam dnes rozhoduje o všem, trochu jako kdysi komunistická strana u nás: vláda vládne, ale církev řídí.

Církev dává ideologické podněty, kudy má země směřovat, co má dělat vláda a parlament. Každý přeci ví, že to rozhodnutí ústavního soudu o potratech bylo na její nátlak. Pomohla Kaczyńskému vyhrát dvojí volby a teď se upomněla o splacení dluhu. Dodejme také, že polská církev odmítá kroky papeže Františka.

A třetí fenomén, který teď v Polsku pozorujeme, je neuvěřitelné sebeuvědomění žen, jejich práv a síly, které teď najednou vyvstalo. To ony organizují všechny ty protesty, bez politických stran a sekretariátů, spontánně, přes sociální sítě.

Čtěte také

Veronika Pehe: Kaczyński vychází z polské vládní krize silnější

Manifestují hlavně mladé ženy, studentky, dívky, ale i starší ženy za své dcery a vnučky. Jsou pobouřeny, že o jejich intimním životě, o jejich děloze, chce rozhodovat starý politik, který nikdy neměl ani rodinu, ani děti, ani ženu, a pánové v komžích, kteří přitom sami pro sebe rodinu a děti odmítají. A že by chtěli dokonce ženy dávat do vězení, pokud by se jejich představami odmítly řídit. Začíná to u potratů, a kde to skončí?

Sdružení Celopolská stávka žen

Jádrem tohoto decentralizovaného ženského hnutí je neobyčejně dynamické sdružení Celopolská stávka žen. Vzniklo před čtyřmi lety jako odpověď na tehdejší pokus Kaczyńského o stejné omezení potratů jako teď, stálo tenkrát za velkými manifestacemi žen v černém a je stále aktivnější. V čele má několik mluvčích, podobně jako u nás kdysi Charta 77, nejenergičtější z nich je Magda Lempartová.

Čtěte také

Luboš Palata: Když budeme tolerovat polské „zóny bez LGBT“, dočkáme se „zón bez Čechů“

Jejich pokojné protesty jsou solí v očích chuligánských národovců. Jejich bojůvky několikrát napadly protestující včetně jedné novinářky a bily je holemi a obušky. Chuligáni si na Kaczyńského výzvu vzali do hlavy, že budou takzvaně bránit kostely, a obsadili schodiště několika z nich. Smutné spojenectví s církví.

Ti, kdo dnes v Polsku vládnou, jsou totálně zaskočeni, tápou. Prezident se týden neozval, premiér jen slabě namítl, že by lidé měli zůstat doma. Ozval se jen Kaczyński. Hřímal a vybízel k občanským střetům. Dosud si myslel, že si mladou generaci naformátuje pomocí národovecké, konzervativní výchovy s křížem v každé třídě.

Ale najednou hle, mládež mu to hodila na hlavu. On nerozumí, co se děje, žije ve věži ze slonoviny jako kdysi Jakeš. Jeho okolí cítí, že Kaczyński přestřelil a hledá, jak z toho ven. S nesmělým návrhem, že by se měl zákaz potratů nějak zmírnit, se ozval prezident. Biskupové ale hned kontrovali, že se žádným zmírněním nebudou nikdy souhlasit. Kdo tam tedy vládne?

Petr Janyška|foto:Kateřina Cibulka

Protesty dneškem nekončí, a co v Polsku změní, to je dnes těžko říci. Kaczyński má formálně právo vládnout dál, ve volbách sice dostal o milion hlasů méně než opozice, ale v parlamentu má se svou koalicí převahu pěti křesel. Ta by se ale také mohla rozpadnout. A nezapomeňme, že Polsko je zemí Solidarity, která se před 40 lety zrodila podobným způsobem jako dnešní protesty. Přišla malá rozbuška a obyvatelstvo se dalo do pohybu.

Dnešní Polsko je i lekcí pro české konzervativní kruhy, které krok za krokem posunují své pěšce dopředu, aby si uvědomily, že z pohledu mladé městské generace jsou mimo mísu.

Autor je publicista a bývalý diplomat