Petr Janyška: Levice spolu s krajní pravicí položily francouzskou vládu
Ve Francii padla ve středu večer vláda. Bylo to něco naprosto neobvyklého. Od de Gaullových časů se stalo jen jednou, že by tam poslanci vyjádřili kabinetu nedůvěru, a to bylo už před více než šedesáti lety. Ve středu sice padla na návrh levice vláda, ale skutečným terčem těch, kdo pro její konec hlasovali, nebyl premiér, ale prezident Emmanuel Macron. A jejich skutečným cílem je, aby v důsledku nestability odstoupil i on.
V předčasných prezidentských volbách pro sebe vidí životní příležitost jak lídryně krajní pravice Marine Le Penová, tak nejvýraznější politik levice Jean-Luc Mélenchon. V minulé volbě hlavy státu se umístili ona jako druhá a on jako třetí a teď mají každý dojem, že vítězství je na dosah. Stačí jen neklid a chaos v zemi.
Čtěte také
To vysvětluje, proč pro odstoupení vlády hlasovali pouze poslanci jejich dvou formací – levice a nacionalistické pravice. Dohromady vytvořili pohodlnou většinu, kdežto Macronovi centristé a klasická pravice ruku nezvedli.
Je historickým a politickým paradoxem, že se spojily dvě teoreticky zcela antagonistické síly, levice a krajní pravice, aby svrhly středopravicovou vládu. Je nehezkou skvrnou na cti levice, že když podala návrh na vyslovení nedůvěry, kalkulovala s tím, že se jí to podaří jen díky krajní pravici.
A je projevem zaslepené touhy Le Penové zničit za každou cenu Macrona, že hlasovala klidně pro návrh levicové koalice. Přestože se v něm explicitně kritizuje údajná premiérova vstřícnost vůči Národnímu sdružení Le Penové.
Všechno začalo předčasnými volbami
Středeční události jsou jen vyústěním rozbouřené a nestabilní situace, kterou způsobilo Macronovo ukvapené rozpuštění parlamentu na jaře tohoto roku a následné předčasné volby.
Čtěte také
Místo uklidnění situace a místo jasné většiny, kterou se tehdy domníval, že volby přinesou, se do parlamentu dostaly tři víceméně stejně silné bloky, z nichž žádný nebyl ochoten s druhým jít na kompromis: levicový kartel čtyř stran, krajní pravice Národní sdružení a Macronův centristický tábor plus klasická pravice.
Prezident nechal celé léto fungovat vládu v demisi, dlouho hledal, koho by jmenoval premiérem. Levice, která se ve volbách umístila jako první, byť neměla většinu, žádala, aby to byla její představitelka.
Když ji ale všechny ostatní strany odmítly, rozhodl se Macron pro politika klasické pravice Michela Barniera, jinou možnost neměl, a ten sestavil menšinový středo-pravicový kabinet.
Čtěte také
Od začátku se soudilo, že bude mít jepičí život. A to se ukázalo v minulých dnech při přijímání zákona o sociálním zabezpečení. Premiérovi bylo jasné, že opozice mu ho nepodpoří a uchýlil se proto k jednomu článku ústavy, jaký my nemáme, a zákon nechal přijmout bez hlasování.
S tím je ovšem spojeno riziko vyjádření nedůvěry, jehož využily společně levice s Le Penovou a odhlasovaly premiérovu demisi.
Co bude dál? Nechce-li prezident, aby se šířily další úvahy o jeho odstoupení, bude muset urychleně jmenovat nového premiéra a ten zase menšinovou vládu. Z té krize vyšel Macron oslaben, kdežto Le Penová je teď na koni. Jako někdo, na němž závisí bytí a nebytí vlády.
A Francie, byť v sobotu s velkou slávou otevře zrekonstruovanou katedrálu Notre-Dame, má před sebou nestabilitu a konflikty. Neklid v tak velké zemi se promítne do celé Evropy.
Autor je politický komentátor, bývalý diplomat, velvyslanec ve Francii
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
