Petr Janyška: Francie stále netuší, jakou bude mít vládu
Francie v neděli slavila svůj státní svátek dobytí Bastilly, stále také neví, jakou bude mít vládu. A nejen to, netuší, kdo bude novým premiérem a dokonce ani, zda nová vláda bude levicová, nebo pravicová. Všechno je tam teď otevřené. A tu nepříjemnou situaci připravil svými předčasnými volbami Emmanuel Macron.
Volby dopadly před týdnem tak, jako ve Francii od dob de Gaullových ještě nikdy, totiž že žádné uskupení nezískalo nadpoloviční většinu a nemůže tudíž samo sestavit vládu. Pro Francii to je něco neznámého.
Čtěte také
V minulosti jí její volební většinový systém zaručoval, že volby vyhrála buď pravicová, nebo levicová koalice, ze kterých každá už měla připraveného premiéra a vládu. Jen pár dní po volbách prezident jmenoval nový kabinet a země fungovala bez otřesů dál.
V mnoha zemích trvá měsíce, než se dohodne nový kabinet, ať už třeba v Německu nebo v Belgii, pro Francouze to je ale něco zcela nového.
Volby tam teď vygenerovaly tři velké navzájem nesmiřitelné bloky: levici, Macronův střed a krajní pravici Le Penové, a k tomu menší skupinu klasické pravice. A politici těch stran se zatím nejsou schopni dohodnout na nějakém koaličním kompromisu.
Bude to široká koalice, nebo ne?
Zatím funguje stará vláda. Den po volbách podal mladý premiér Gabriel Attal prezidentovi podle zvyku demisi, ten ji nepřijal a požádal ho, aby „po nějakou dobu“ zůstal a zajistil „stabilitu země“. Vzhledem k olympiádě to bylo logické.
Čtěte také
Vše nasvědčuje tomu, že Macron by rád, aby vznikla široce rozkročená centristická vláda kolem jeho lidí za účasti klasické pravice zvané Republikáni a umírněné levice, tedy především socialistů – tato vláda by měla v ideálním případě v parlamentu většinu. Jenže už narazil.
Levice jakožto koalice, která se umístila ve volbách první, žádá prezidenta, aby jmenoval premiéra z jejího středu. Tvrdila, že do konce minulého týdne mu předloží jméno svého kandidáta – nic takového se ale nestalo, nebyla schopna se na něm dohodnout. Koalici tvoří čtyři strany, socialisté, zelení, komunisté a radikální strana Nepoddajná Francie charismatického demagoga Jeana-Luca Mélenchona.
Ten má jasnou ambici se premiérem stát, socialisté ho ale odmítají, navíc ho už opustilo několik poslanců jeho strany. V sobotu padlo jméno jedné levicové političky, tu ale odmítají socialisté a doufají, že prosadí svého lídra.
Čtěte také
Macronova strana Obnova je také rozdělena: část je pro koalici s levicí, část s pravicí a obě křídla vyhrožují, že stranu opustí, pokud nebude po jejich.
A pravicová strana Republikáni – ač získala jen 39 křesel z 577, nárokuje si post premiéra pro sebe. Jejich nový předseda navíc prohlásil, že vylučuje účast v jakékoli koalici.
K tomu připočtěme dosluhujícího premiéra Attala, který byl zvolen poslancem a nově i předsedou poslaneckého klubu své strany. Evidentně se nevidí v roli zimního krále bez budoucnosti, ale jako silnou parlamentní figuru, takže začátkem týdne má přinést prezidentovi znovu demisi. Ten ji prý přijme a vládu prohlásí za odstupující.
Bude to ovšem znamenat další zmatek. Ve Francii nejde být poslancem a zároveň členem vlády. Už ve čtvrtek začne zasedat nový parlament a není jasné, jestli bude Attal sedět ve vládní, nebo poslanecké lavici.
Macronův nápad s předčasnými volbami, kterým chtěl situaci podle vlastních slov „vyjasnit“, přivedl zemi do velké nejistoty, jakou nepoznala po desetiletí.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
