Petr Janyška: Čtyři vlády Francie za jediný rok

Politicky to byl rok plný nejistoty, zmatků, překvapení a turbulencí, které přesáhly to, na co jsme u francouzských manifestací zvyklí. Během roku se vyměnila čtyřikrát vláda, přičemž o jmenování té poslední se Francouzi dozvěděli až při rozbalování dárků pod stromečkem.

Čtěte také

Petr Janyška: Nového francouzského premiéra čeká tanec mezi vejci

A předchozí kabinet padl, když mu počátkem prosince odhlasovali nedůvěru jako téměř jeden muž všichni poslanci levice a krajní pravice. Přitom ve Francii byl do té doby pád vlády něčím neznámým, naposled se něco takového přihodilo před 62 lety.

Něčím zcela neznámým byla ale i spřízněnost těch dvou politických protikladů, levice a krajní pravice, donedávna si ji nikdo nedovedl představit. Obě mají stejný zájem, udržovat nejistotu, rozdmýchávat ducha revolty v naději, že to výrazně oslabí prezidenta Emmanuela Macrona.

Jak Jean-Luc Mélenchonovi, lídrovi radikální levice zvané Nepoddajná Francie, tak i hlavní postavě krajně pravicového Národního sdružení Marine Le Penové jde o jedno: eskalovat situaci, protože se jim zdá, že teď je ta chvíle, kdy by mohli být na krůček od své životní mety, vyhrát volbu prezidenta.

Čtěte také

Ekonom: Nestabilní francouzská ekonomika může ovlivnit Unii. Macron zmírní některé levicové návrhy

Ty se sice mají konat až za dva a půl roku, ale oba se snaží oslabit Macrona natolik, aby odstoupil a volba hlavy státu se konala dřív. Tvrdí, že jediným řešením je, aby prezident podal demisi, že to on způsobil dnešní zmatek tím, jak v červnu rozpustil parlament. Macron své odstoupení odmítl s tím, že byl řádně zvolen většinou Francouzů a že svůj mandát hodlá vykonávat do posledního dne.

Skončil systém dvou politických uskupení

Jak se stalo, že se Francie najednou politicky tak rozklížila? Celý její dvoukolový většinový volební systém, který zavedl generál de Gaulle, byl založen na dvou blocích. Volby vygenerovaly jasnou většinu, která sestavila vládu, a menšina vytvořila opozici.

Čtěte také

Francie je v patu. Macron sázel na to, že Národní sdružení se po neúspěchu rozloží, míní publicista Kalenda

To Francouzům po víc jak šedesát let zaručovalo, že dva, tři dny po volbách měli novou vládu a ta většinu v parlamentu. A k tomu silného prezidenta, který má daleko silnější pravomoce než náš. Vláda se třeba schází u něj v Elyzejském paláci a on jí předsedá, premiér sedí u stolu naproti němu.

Všechno se ale změnilo letos v červnu, kdy ve volbách do Evropského parlamentu vyhrálo s velkou převahou Národní sdružení Le Penové. Přes 30 procent hlasů pro tuto stranu, ve Francii stále většinově považovanou za extrém, bylo šokem.

Macron zareagoval impulzivně a aniž by to příliš s někým konzultoval, hned ten večer po ohlášení výsledků rozpustil parlament a vypsal předčasné parlamentní volby v šibeničním termínu za tři týdny.

Čtěte také

Politolog: I s dosavadním vítězstvím levice bude pro Francii obtížné sestavit vládu. Le Penová si počká na prezidentské volby

V nich strana Le Penové nakonec nezískala většinu, nicméně vyšla z nich natolik silná, že může rozhodnout o pádu nebo setrvání vlády. V parlamentu jsou dnes tři silné navzájem nekompatibilní bloky, z nichž ani jeden nemá většinu, a vedle nich dvě menší uskupení. A s touto novou situací si země stále neví rady.

Levice, centristé, krajní pravice a klasická pravice jsou natolik antagonistické, že dosud nebyly schopny spolu jednat, natož hledat kompromisy.

Prezident Macron nechal přes léto kvůli olympiádě fungovat odstupující vládu a na začátku školního roku jmenoval premiérem ostříleného politika klasické pravice Michela Barniera. Ten sestavil centristicko-pravicovou vládu bez kohokoli z levice i z krajní pravice a výsledkem bylo, že při první vhodné příležitosti ho tyto dvě síly v parlamentu položily.

Prezident hledal obtížně nového premiéra, po několika odkladech jmenoval harcovníka francouzské politiky centristu François Bayroua. Ten ale prakticky kopíruje politiku svého odstoupivšího předchůdce, a pokud za pár týdnů neskončí jako on, bude to asi jen proto, že si levice a Le Penová spočítají, že pokládat opakovaně vládu nemá smysl, neboť nové parlamentní volby se můžou stejně konat až v srpnu. Tím spíš ale budou okopávat prezidenta.

Špičkový výkon

Uplynulý francouzský rok ale nebyl jen rokem chaosu a nejistot. Francie perfektně zvládla olympiádu, díky práci jejích zvláštních služeb nedošlo k žádnému teroristickému činu. A ze zahájení olympiády na lodích na Seině udělala jednu velkou esteticky vypracovanou reklamní show Paříže a Francie, na kterou se dívaly milióny po celém světě.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Rozhodně vydařená olympiáda

Podobně v prosinci ukázala, že disponuje množstvím specialistů, špičkové techniky i know-how, které je schopna zkoordinovat, a v termínu zorganizovat gigantickou rekonstrukci a kompletní zrestaurování katedrály Notre-Dame, jejíž krov shořel před zraky celého světa.

Macron tehdy prohlásil, že do pěti let bude otevřena a to se skutečně za účasti čtyřiceti hlav států včetně zvoleného Donalda Trumpa před vánoci podařilo.

Petr Janyška|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Politicky čeká Francii v nadcházejícím roce spousta turbulencí a nejistot včetně nutnosti zkrotit ohromný veřejný dluh. Její denní život je ale stále plný pozitivních momentů.

A na mezinárodní aréně je Francie stále jedním z klíčových hráčů, ať už jde o Evropskou unii nebo o Ukrajinu, kde je Macron po počátečním váhání jedním z nejvýraznějších podporovatelů ukrajinského boje o nezávislost.

Autor je publicista a bývalý diplomat