Kamila Pešeková: Slovensko 2024 ve znamení příklonu k Rusku
Když Robert Fico na podzim 2023 vyhrál parlamentní volby a stal se počtvrté slovenským premiérem, změny ve společnosti zahájil radikálním způsobem a v hektickém tempu. Proto mnozí analytici slovenského politického života očekávali, že časem bude muset zvolnit, protože tato rychlost se nedá dlouho vydržet.
Při zpětném pohledu můžeme konstatovat, že Fico nezpomalil, naopak, slovenskou společnost se snaží změnit ve všech možných směrech. Po změnách v justici a policii došlo i na veřejnoprávní média. Ficovo tažení proti jeho oponentům přerušila v květnu událost, která slovenskou společnost šokovala – v Handlové na premiéra několikrát vystřelil atentátník. Způsobil mu těžká zranění, ze kterých se Fico po několika měsících vyléčil.
Čtěte také
Pokud někdo čekal, že střelba premiéra nějakým způsobem změní, že ubere na razanci, bude vstřícnější vůči odlišným názorům, tak se hluboce mýlil. Slovenský premiér se vrátil v dobré kondici a na svém důrazu možná ještě přidal, z jeho strany přibylo i hrubých vyjádření.
Rok 2024 ale nebyl jen o Ficovi. Země si zvolila nového prezidenta, kterým se stal Peter Pellegrini. Odešla dosavadní první žena v čele státu, prezidentka Zuzana Čaputová. Pozornost vyvolala i další jména. Třeba Dušana Kováčika, bývalého šéfa speciální prokuratury, který byl odsouzený kvůli korupci. S pomocí ministra spravedlnosti Borise Suska se ale dostal na svobodu. A z vedení parlamentu byl odvolán jeho místopředseda a jediný zástupce opozice Michal Šimečka.
Čtěte také
Slovensko se potýkalo během roku s velkými problémy ve zdravotnictví nebo kultuře. Fico se ale řešení domácích problémů nevěnoval. Dokonce u něj ani nebylo patrné úsilí vyřešit kritickou situaci ve vládní koalici, kdy někteří poslanci zvolení za vládní Slovenskou národní stranu odmítali hlasovat s koalicí. Uplynulý rok ovšem vejde do dějin také proto, že premiér Fico názorně předvedl, co v jeho pojetí znamená výrok o politice na všechny světové strany.
Bez sebemenších zábran otočil kormidlo slovenské zahraniční politiky východním směrem. Na podzim vyrazil do Číny s velkou delegací, kterou tvořilo osm ministrů a několik desítek podnikatelů. Jejím výsledkem bylo uzavření strategického partnerství mezi oběma zeměmi. Podmínky strategického partnerství budou ale asi hlavně odrážet zájmy Pekingu. To znamená, že slovenská vláda bude možná ještě aktivněji než dosud lobbovat v Bruselu proti zavedení cel na čínské výrobky.
Čtěte také
Ještě výraznější podobu měl ovšem v uplynulém roce příklon Slovenska k Rusku. Odehrával se v několika fázích. Pomineme-li různá Ficova podlézavá vyjádření, že „je naivní myslet si, že je možné porazit jadernou mocnost“, nabralo to postupem času konkrétnější podobu.
Nejdříve začal slovenský premiér mluvit o plánu podniknout cestu do Moskvy s cílem zúčastnit se v květnu oslav 80. výročí konce druhé světové války. Nebyl ale jediným slovenským politikem, kdo se vyjádřil v tomto duchu. Už před ním podobný záměr oznámil i místopředseda parlamentu za Slovenskou národní stranu Andrej Danko. Celé to pak vyvrcholilo tím, že těsně před Vánoci se Fico v Rusku setkal přímo s prezidentem Vladimirem Putinem.
Čtěte také
Na svou obranu prohlašoval, že o své cestě předem informoval předsedu Evropské rady Antónia Costu. Později zaslal zástupcům EU dopis, ve kterém svoji cestu do Moskvy vysvětlil. I tak ale zůstává spousta věcí nejasná, počínaje tím, jakým způsobem do Moskvy letěl, až po témata, o nichž s Putinem jednal.
Dá se předpokládat, že spolu hovořili o dodávkách ruského plynu na Slovensko. Nedá se ale zároveň vyloučit, že slovenský premiér si v Kremlu vyzvedl „zadání“, jak má v příštích týdnech dál narušovat jednotu Evropské unie a celého Západu, pokud jde o jejich odmítavý postoj vůči ruské agresi. Nedá se proto s jistotou říct, zda následné Ficovy výhrůžky na adresu z Ukrajiny pocházely z jeho vlastní hlavy nebo zda mu je někdo vnuknul.
Předčasné volby
Slovenský premiér začal totiž vyhrožovat Kyjevu, že by v reakci na zastavení tranzitu ruského plynu mohlo Slovensko zastavit své dodávky elektřiny Ukrajině. Nepřekvapí, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj následně obvinil slovenského premiéra, že se vůči jeho zemi snaží „otevřít druhou energetickou frontu“.
Čtěte také
Na té první Rusko už skoro tři roky systematicky útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu a chce tak zlomit odpor obyvatelstva vůči jeho vojenské agresi. Do nového roku tak vstupuje Slovensko kvůli Ficovým aktivitám ještě víc mezinárodně izolované, než bylo předtím. Premiér přitom zdaleka nereprezentuje postoje celé země. Dávat světu najevo, že Fico nerovná se Slovensko, bude možná představovat jeden z hlavních úkolů pro opozici v nadcházejících měsících.
Bude to důležité i z toho důvodu, že se nedají vyloučit předčasné volby. Jakkoli se premiér snaží navenek vystupovat odhodlaně a agresivně, ve skutečnosti tím může zakrývat, jak moc je jeho vládnutí vratké. Už několik měsíců se nemůže spolehnout na všech 79 poslanců, které má jeho spojenectví v parlamentu teoreticky k dispozici.
Situace jeho koalice připomíná stále víc Matovičovu vládu, jejíž rozhádanost a celkovou nekompetentnost Fico v minulosti tak silně kritizoval. Poslední průzkumy zveřejněné koncem uplynulého roku naznačují, že i slovenská veřejnost už zřejmě počítá s předčasnými volbami nebo aspoň s tím, že Ficova koalice nevydrží do konce svého řádného mandátu v roce 2027.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
