Petr Janyška: Cezannově roku v Provence vévodí obraz z pražské Národní galerie

24. srpen 2025

Názory a argumenty

Nejsme velká země, do chodu světa moc často nemluvíme. Na jednání o Ukrajině do Washingtonu nás nikdo nezve a na rozdíl od Poláků to nepovažujeme za potupu. V Praze se nezastavují velké putovní výstavy typu Rembrandta nebo Van Eycka, které vidí vždy Paříž a Vídeň.

Přesto se nám někdy podaří blýsknout se něčím na světové úrovni. Bývá to především díky jedincům, kteří se svým talentem a individuální úporností vypracovali na světovou špičku nebo díky moudrosti a šikovnosti našich předků, na jejichž prozíravosti se tak trochu vezeme.

Tentokrát se to podařilo v Aix-en-Provence, nádherném jihofrancouzském městě, kde se narodil a velkou část svého života maloval Paul Cezanne. Letos tam organizují rok tohoto otce moderního umění, výstavy téměř ve všech muzeích, kam vás úzkými uličkami rozvezou elektrické minibusy, v kině dávají o něm film.

Čtěte také

Petr Janyška: Odsouzení Le Penové zamíchá celou francouzskou politikou

Největším tahákem tam je otevření domu, který kdysi zakoupil Cezannův otec, tehdy mimo město jako dům na léto. Jas de Boufan mu říkají. Ta typická kamenná provensálská stavba obklopená zahradou s platany a jezírkem se několik let opravovala a dnes se z jejího znovuotevření udělala světová událost.

Mladý Cezanne ji léta používal jako svůj ateliér, maloval přímo na stěny pokojů, a sám dům se objevuje na desítkách jeho pláten. Jedno takové, rodinný dům se sousední farmou, které je pro odborníky předzvěstí kubismu, je hlavní ikonou výstavy. Figuruje na hlavním plakátu, na obálce katalogu, všude ve městě.

Díky předkům máme světovou sbírku umění

Pro nás je zajímavé, kdo ho sem zapůjčil, totiž Národní galerie v Praze. Ano, ze stovek pláten uchovaných v největších světových institucích si organizátoři výstavy vybrali právě toto, to ono vévodí celé akci, která se potáhne až do října. Není z Prahy jediné, máme tam ještě jeden olej a kresbu. Jak se k nám dostaly?

Čtěte také

Petr Janyška: Evropa má v Macronovi nepsaného lídra

Díky několika osvíceným hlavám a přímo pod patronací T. G. Masaryka se český stát v r. 1923 rozhodl zakoupit reprezentativní soubor francouzského malířství, který je obdivuhodný svým pevným vkusem, s jakým kunsthistorici vybrali vesměs špičková díla.

Stálo to tenkrát spoustu peněz a neobešlo se bez protestů některých domácích omezených hlav, které nechápaly význam takového kroku pro nově zakládaný stát. Včetně důležitosti politické, Francie tenkrát byla nejbližším spojencem Československa.

Fragment Cezannova obrazu z pražské Národní galerie zdobí i radnici v Aix-en-Provence|foto:Petr Janyška, Český rozhlas

Dnes má ta sbírka, uložená v Národní galerii, astronomickou cenu, která mnohokrát převyšuje sumu, za kterou byla původně koupena a po letech i částečně doplněna.

To díky prozíravosti našich předků jsme dnes v tomto směru součástí světové špičky, díky nim máme co ukazovat v zahraničí a eventuálně zapůjčovat výměnou za jiné skvosty, které by se jinak do Prahy nedostaly. A kvůli čemu v Národní galerii často potkáváme cizince, pro něž je ten soubor velkým lákadlem.

Je to podobné jako s českou ambasádou v Paříži, kterou před stoletím zakoupil prozíravě československý stát, ač to tenkrát byly velké peníze a ministr zahraničí Beneš musel překonat odpor některých poslanců.