Petr Holub: Vraždění v časech demokracie

Shodou okolností ovšem stál životy zřejmě jen dvou lidí. Údajný útočník Stephan Balliet byl tedy zařazen mezi extravagantní šílence, se kterými si vlastně nemusíme tolik lámat hlavu. Pokud se v nějakém takovém muži probudí sklony vraždit, pak je to katastrofa, nestává se však příliš často.

Čtěte také

Robert Schuster: Po útocích v Halle není zapotřebí nových zákonů, stačí důsledně uplatňovat stávající

Přesto by se svědek událostí z České republiky neměl s takovým výkladem spokojit. Vrahovi z Halle je sedmadvacet a narodil se až tři roky po pádu komunistického režimu, který my i východní Němci budeme slavit za dva měsíce.

I když všichni čekali, že se v roce 1989 poměry definitivně obrátí k lepšímu, přesto život v časech demokracie způsobil nejméně u jednoho člověka takovou frustraci, že se rozhodl vyvraždit židovskou obec shromážděnou v synagoze.

Otázka z tohoto pohledu zní, jestli opravdu šlo o osamělého a pomateného střelce, anebo jestli není samotná osobnost útočníka svědectvím o stavu východoněmecké společnosti, tedy společnosti, která může být Česku v mnoha ohledech podobná. V každém případě je příslušníkem generace, která na rozdíl od svých rodičů a prarodičů vyrostla v demokratickém režimu.

Projev zklamání a zhrzenosti

Na vražedném útoku z Halle je kromě jiného nepříjemná jedna souvislost. Odehrál se v kontextu, který popsala věhlasná publicistka Ines Geipelová v knize „Bitevní zóna“, která vyšla letos na jaře. Kniha je naléhavým varováním před stavem východoněmecké společnosti 30 let po pádu komunismu, a běžný čtenář si během čtení záhy pomyslí, že autorka asi přehání.

Čtěte také

Tomáš Kraus: Doufám, že tragédie z Halle lidi probudí. Antisemitismus je na vzestupu

Jde o skutečně temný obraz. Východní Německo prý vybudovali ti, kdo často s nadšením sloužili hitlerovskému režimu a mnohdy se v jeho službách podíleli na zločinech proti lidskosti. Ovšem dobová propaganda vysvětlila, že občané nového Německa neměli s Hitlerem nic společného. Byli jenom obětí imperialistických netvorů, kteří se jejich země zmocnili.

Pozoruhodný je fakt, že úplně stejným způsobem se za oběti režimu označovali východní Němci, které osvobodil rok 1989 od komunistů. Obdobně reagovali na potíže, které nastaly během následující transformace ekonomiky a společnosti.

Společnost východního Německa dnes našla novou identitu oběti, která se zuřivě brání proti všemu, co není čistě německé. To samozřejmě nejsou migranti z Blízkého východu a samozřejmě ani židé.

Výklad, který by bylo možné vyložit jako projev zklamání či zhrzenosti občanských aktivistů ve východní části Německa, nejednou vypadá jako dostatečné vysvětlení základních motivů, se kterými šel podle záznamů na internetu Stephan Balliet vraždit. Jistě nejsou všichni východní Němci takoví ani podobní. Mnozí si stejně jako Ines Geipelová byli předem vědomi rizika, které jejich společnost ohrožuje. Teď záleží na nich, jak si s tím poradí.

Petr Holub|foto: Věra Luptáková

Přirozeně vzniká otázka, jestli něco podobného nehrozí v Česku. Jsme jiní, o tom svědčí i historie druhé světové války. Roli obětí jsme si však osvojili úspěšně a zatím nejde vyloučit, že se frustrace z dob komunismu i náročného období kapitalistické transformace významně projeví i v Česku v nějaké formě agrese, ať fyzické nebo třeba politické. Teroristický útok v Halle připomíná Čechům takové riziko.    

Autor je komentátor serveru Echo24