Petr Holub: Schodek bez příčiny

Stát se bude dále zadlužovat, proto se vládní návrh stal terčem kritiky opozičních stran. V tomto směru debata při prvním čtení rozpočtu v Poslanecké sněmovně nepřekvapila. Co od ní čekat jiného. Ovšem leccos se dá ještě ukázat, když se rozpočet promyslí v mezinárodních souvislostech. 

Lukáš Kovanda: Italský rozpočet. Blíží se další krize eurozóny?

Evropská komise poprvé v historii odmítla rozpočet některé ze členských zemí EU. Hříšníkem je Itálie. Řím totiž podle Evropské komise porušuje pravidla Paktu růstu a stability.

Rozpočtový deficit na vrcholu prosperity se stal námětem také pro evropskou politiku. Týká se plánovaného rozpočtového schodku Itálie. Také tato země zažívá hospodářský vzestup, i když v souvislostech evropské konjunktury spíše skromný, a dalo by se říci, že současný pozitivní vývoj nepřekonal důsledky finanční a dluhové krize z uplynulého desetiletí.

Populistická vláda Hnutí pěti hvězd a Ligy Mattea Salviniho proto zvyšuje výdaje, aby ekonomiku rozjela ještě víc a vylepšila hospodářskou situaci domácností. Schodek nakonec nedosahuje tří procent hrubého domácího produktu, jak předpisují maastrichtská kritéria. Co tedy vadí Evropské komisi, že se odhodlala k bezprecedentnímu kroku a vrátila návrh rozpočtu do Říma k přepracování? Mnozí komentátoři v tom vidí jenom demonstraci síly bruselských byrokratů.

Bruselská žádost o snížení schodku však má nějaký rozumný základ, jinak by s tím komise nepřišla. Tento důvod se kryje s rozpočtovou kritikou tuzemské opozice. Hospodářství roste a spolu s ním i příjmy rozpočtu, zároveň se ovšem musí počítat s tím, že se ekonomické počasí začne pomalu zhoršovat.

Rozhazování peněz ve formě kobercových náletů

Proto je třeba právě teď dosáhnout co nejlepší rozpočtové bilance, aby státní finance bez velkých karambolů přežily příští ekonomické zpomalení nebo dokonce krizi. Nic složitého v tom není.

Petr Hartman: Státní rozpočet na příští rok nebude podle představ prezidenta, ale vlády a komunistů

Prezident republiky Miloš Zeman pokračuje v tradici, kterou sám založil. Každý rok se objeví v Poslanecké sněmovně a přesvědčuje zákonodárce o tom, aby podpořili návrh státního rozpočtu.

Zvyšovat v této chvíli mimořádnými státními zásahy příjmy zaměstnanců, důchodců a jiných sociálních skupin nedává valný smysl. Životní úroveň roste díky všeobecné prosperitě, intervence z rozpočtu dávají smysl jenom v případě, že se lidé mají opravdu špatně – a to není případ Itálie ani Česka.

Nelze vyloučit, že některé sektory veřejných služeb mají potíže, v Česku je možné zmínit v této souvislosti třeba zdravotnictví, že je třeba rozjet mimořádné investice v zájmu budoucí prosperity.

Kdyby měla nějaké takové argumenty pro zvýšení výdajů vláda v Římě, jistě by svou rozpočtovou politiku před Bruselem obhájila. Ovšem Italové stejně jako Češi rozhazují peníze ve formě kobercových náletů. Přidá se pokud možno všem, aby si populistická vláda přisvojila zásluhy za současnou prosperitu.

Petr Holub|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Není důvod vládu posílat do horoucích pekel. Ministři nesnižují daně a zvyšují výdaje největším tempem v historii České republiky. Měli by proto dostat prostor, aby vysvětlili, která ze součástí veřejného sektoru se takovou politikou zlepší a proč se zvýšení výdajů vyplatí i nastupující generaci.

Pokud to ukážou na věcných argumentech, ztratí se hlavní důvod ke kritice rozpočtu ze strany opozice i finančních trhů. Nestačí však říci, že státní přerozdělení vylepší finanční situaci domácností a že si to lidé zaslouží.