Jan Fingerland: Napínavě nudné volby aneb Učte se u Švédů

V Evropě se snad o všech volbách v posledních letech mluví jako o přelomových, vzpomeňme na ty nedávné v Sasku-Anhaltsku, nebo blížící se prezidentské ve Francii. Ve Švédsku je to jinak.

Pravicový i levicový blok, a jednotlivé strany uvnitř těchto bloků, mají samozřejmě rozdílné názory na řadu věcí. Letos se řešilo, zda se má více zdanit kapitál, nebo snížit daně na bydlení. Jedna strana chtěla více investovat na venkově, jiná prosazovala zmenšení školních tříd.

Poučení z vývoje

Jsou to důležité věci, ale žádná zásadně nemění trajektorii země. Největší ideologickou či principiální otázkou bylo postavení antiimigračních Švédských demokratů, kteří se v případě úspěchu pravice chtěli tentokrát dostat do vlády, zatím jen podporovali menšinovou vládu z parlamentních pozic.

Je tedy vůbec nějaké poučení ze švédských voleb? Právě to, že Švédsko se většinou spokojí s nudným, ale rozumným pragmatismem, s nímž přistupuje k řešení otázek tamního života. Lze to ilustrovat na třech oblastech.

Čtěte také

Švédové ve volebních debatách zapomněli na světové dění. Postoj k EU nebo Ukrajině strany sdílí

Jednou z nich je hospodářství. Evropské vlády se v posledních letech děsí čínské konkurence, deindustrializace a příliš pomalého nástupu inovací. Švédsko momentálně ve srovnání s průměrem Evropské unie roste více než dvakrát rychleji. Českého daňového poplatníka by mohlo zajímat, že ve Švédsku dlouhodobě snižují zadlužení státu. Vlády nemluví o tom, že zrovna mají naléhavé výdaje, nebo že to má udělat příště někdo jiný.

Švédsko je také v Evropě první ve výdajích na vědu a výzkum, první v investicích pomocí rizikového kapitálu a první v počtu jednorožců, tedy start-upů v hodnotě jedné miliardy dolarů. V přepočtu na obyvatele je druhé po Silicon Valley. Až třetí je v přijímání umělé inteligence tamními firmami – za Dánskem a Finskem, obvyklými podezřelými.

Další oblastí je imigrace. Švédsko má relativně krátkou, ale velmi bouřlivou historii přistěhovalectví, včetně jeho aktivní podpory. Benevolence v této oblasti byla přímo otázkou švédské identity, což vedlo i k problematickým rozhodnutím, která při zpětném pohledu nepůsobí zrovna pragmaticky. Když se dostavily negativní dopady, vlády dokázaly pootočit kormidlem, i když to bylo psychologicky obtížné.

Nejen nábytek

Je pravda, že podle některých názorů je tažení proti cizincům zase až příliš důsledné. A že ke změně postoje etablovaných stran přispěl i tlak zmíněných Švédských demokratů. Výsledkem jsou historicky nízká čísla imigrace. Vedlejším efektem je paradoxně, i když logicky, snížení podpory pro hlavní antiimigrační stranu.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Třetí oblastí je zahraniční politika v nových podmínkách. Pro Švédsko byla neutralita důležitý prvek národní identity. Po ruském útoku na Ukrajinu se postoj společnosti rychle změnil a země porušila tabu a vstoupila do NATO.

Neméně zajímavá je takřka dokonalá jednota v otázce hrozby Putinova Ruska – a ve věci připravenosti se mu aktivně bránit. Švédové počítají s tím, že do obrany musejí vložit peníze a případně i svůj čas, netváří se, že problém zmizí sám od sebe, nebo že ho vyřeší někdo jiný. Zmíněným Švédským demokratům uškodila aféra, která souvisela s šířením ruské propagandy rodinnou příslušnicí jednoho významného člena strany.

Švédové jsou vzorem mnoha národům v tom, jak se dělají auta, nebo jak má vypadat zařízení bytu. Zpětně vidíme, že ve Stockholmu měli nejlepší metodu, jak čelit covidu. Ještě mnohem užitečnější a obecnější je švédská lekce v tom, jak se vypořádat s problémy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu