Petr Holub: Reforma, nebo planý poplach
Sněmovnu čeká v nejbližších týdnech pravé peklo, protože vláda se bude přít s opozicí, jestli v červnu zvýšit důchody o 700 nebo 1700 korun. Zároveň ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka ohlásil materiál, kterému dopředu říká důchodová reforma. Podle dostupných informací se však zdá, že termíny peklo nebo reforma jsou značně přehnané.
Pro souboj ve Sněmovně je vhodnější termín poplach v Kovářské uličce. Vláda dosud rozdávala důchodcům plnými hrstmi, což koneckonců lze ocenit.
Čtěte také
Teď najednou zjistila, že na další rozdávání nejsou peníze, hodlá zatáhnout za brzdu, ovšem opozice žádá, ať v rozdávání z cizího pokračuje. Ve strategii vlády nebo opozice těžko hledat něco rozumného, o to větší poplach v Parlamentu nastane.
O údajné reformě dosud informují balónky vypuštěné z ministerstva. Lze prý očekávat prodlužování důchodového věku také po roce 2030, zvýšení odvodů pro živnostníky nebo změnu pravidel valorizace. Očividně jde o parametrické změny, které nejsou reformou systému, ale mají ho za úkol pouze vylepšit. Nejspíš se jenom vracejí návrhy, které před třemi lety představila tehdejší ministryně Jana Maláčová.
Oddělit dvě funkce současného systému
Čtěte také
Přesto není možné nad důchody mávnout rukou, protože dosavadní politické reprezentace přivedly systém do stavu, kdy nějakou reformu opravdu bude potřebovat. Třeba se ve všech možných plánech a diskusích přece jen objeví nějaký reformní návrh.
Minulá ministryně Maláčová doporučila jednu zásadní věc, konkrétně zvýšit příjmy systému tím, že se na jeho účty trvale přesměrují výnosy některých daňových titulů, nejlépe daně z příjmu fyzických osob. Její nápad dodnes připomínají statistiky, které v hodně čtených médiích hlásí, jak málo dává Česko na důchody. Prý se jedná o necelých osm procent hrubého domácího produktu, i když jiné země důchodcům posílají až 15 procent. Proč jsou Češi na své seniory tak přísní?
Nejsou to však přesné údaje. Obyčejný pohled na letošní státní rozpočet odhalí, že výdaje na důchody se těsně přiblížily k deseti procentům domácího produktu. Národní rozpočtová rada navíc upozornila, že samotným stárnutím populace dosáhnou náklady na penze v dohledné době 13 procent ekonomického výkonu.
Čtěte také
Zajistit nové daňové příjmy pro státní důchodový systém, jak si přála ministryně Maláčová, nepochybně znamená reformu, otázka však zní, jestli by tuzemská ekonomika zvyšování daní v této chvíli vydržela a jestli vůbec lít další peníze do současného zpuchřelého systému. Ostatně jsou k dispozici lepší recepty a vůbec ideální možností by byl vznik veřejných penzijních fondů po vzoru Nizozemska nebo Švédska. Něco takového zařídit však není snadné.
Stabilizovat současný státní systém by šlo také jiným způsobem, konkrétně oddělit od sebe dvě funkce, které musí plnit. Dnes vyplácí důchody podle toho, kolik do něho lidé během kariéry odvedli, zároveň je ale přerozděluje ve prospěch těch, kdo odváděli méně.
V důsledku není jasné, na jakou část důchodu má člověk spravedlivý nárok a jakou část tvoří neurčitá sociální dávka. Nespokojeni jsou potom všichni. Řešením by bylo zavést jeden pilíř, který by se státní podporou zaručil každému minimální důchod. Výplata z druhého pilíře by zase odpovídala přesně tomu, co do něho člověk vložil.
Až se ve veřejné debatě objeví podobné návrhy, pak budeme vědět, že se konečně děje něco opravdu vážného.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
