Julie Hrstková: Sliby politiků vysoký důchod nezajistí
Když člověk slyší z úst politiků slova jako „posílení dlouhodobé udržitelnosti“ či „mezigenerační solidarita“, může se se stoprocentní jistotou výhry vsadit, že bude následovat nějaký průšvih, respektive porušení všech slibů, který dotyčný voličům kdy řekl.
V případě důchodů to platí naprosto stejně jako kdykoliv jindy. Oznámená změna valorizačního schématu, která sníží průměrný avizovaný nárůst penzí o polovinu, je v přímém protikladu se slibem, který ministr financí Zbyněk Stanjura dal loni v létě.
Čtěte také
A to, že není důvod se obávat o změnu valorizačního schématu, kdy speciální přidávání prosadila samotná ODS. Teď po – chtělo by se říct – očekávatelném zjištění, že na to rozpočet prostě nemá, od tohoto kroku utíká.
Problematiku důchodů lze teoreticky rozdělit na dvě části. Ta první je ekonomická. To, že současný systém průběžného financování penzí zastávajícího demografického vývoje není udržitelný, vědí ekonomové skoro třicet let. Řada vzniklých a následně zaniklých důchodových komisí a poradenských sborů potvrzuje, že nejde o téma, které by si kdokoliv tajně zakládal do šuplíku.
Víc si odkládat
Průběžné reálné snahy o reformu, ať už malou v podobě tzv. parametrických změn, jako je zvýšení penzijního věku, nebo o velkou reformu, kterou reprezentuje zavedení dalšího spořícího pilíře, vždy zkrachovaly na neochotě politiků.
Čtěte také
Nikdo fakticky nechce udělat zásadní krok k povinnému přechodu, nechce do toho investovat peníze z prodeje státního majetku či dividend. Povinný přechod by dotyčného politicky smetl a peníze se vždycky utratily za cokoliv jiného, co zrovna akutně hořelo.
Druhá část jsou očekávání veřejnosti vyvolaná sliby politiků. Sem patří valorizace, poměr důchodu ke mzdám, životní úroveň penzistů, ale také reforma. Jak ukázala minulost a potvrzuje přítomnost, v praxi jde o silná očekávání následovaná stejně silným zklamáním.
Výsledkem obou stran důchodů je pak naprosté nepochopení až nevraživost mezi stávajícími a budoucími důchodci, kdy jedna část tvrdí, že celý život poctivě pracovala a teď z toho nic nemá a ta druhá jí oponuje, že jejich práce byla k ničemu a jejich život projídá budoucnost mladých. O mezigenerační solidaritě se nedá mluvit ani v nejmenším. Navíc tyto animozity posiluje každý nový a nenaplněný slib politiků.
Čtěte také
Změna výplaty důchodů neboli důchodová reforma není a nikdy nebyl jednoduchý krok. Aby prošel hladce, nutně potřebuje dodatečné financování, které se v rozpočtu s hlubokým strukturálním schodkem nenajde.
Průběžný systém se může udržet další desítky let, nicméně nebude nic vypovídat o důstojném životě penzistů s touto dávkou, protože ten nebude existovat. Samospoření či samoinvestování, ke kterému ekonomové i politici rádi vyzývají, většina nezvládne. A je vcelku jedno, jestli finančně či myšlenkově.
Současná podoba penzijních fondů jako záruky šťastného stáří se rovněž neosvědčila. Částečně kvůli regulaci, částečně kvůli strachu klientů ale také i kvůli vysokým finančním požadavkům správcovských firem.
Na světě neexistuje ideální důchodový systém, ale jsou země, které se k němu blíží. Všechny mají jiný způsob daňového zatížení a pojistných schémat, tedy v překladu nutí lidi, aby si odkládali, víc než Česko. A potom také dostanou víc ve stáří. Bohužel přesně to je pro české politiky nepřekročitelnou hranicí.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
