Petr Holub: Pirátská duše národa
Tak už se těch Pirátů nezbavíme, musí připustit i občanští demokraté, když se podívají na výsledky v Praze, kde Česká pirátská strana překročila hranici 17 procent a stala se druhou nejsilnější stranou.
A není to jenom Praha. Přes hranici 10 procent se Piráti dostali v řadě krajských měst a potvrdili tak, že jejich úspěch v parlamentních volbách nebyl náhodným výkyvem. Poměr ODS k Pirátům by se dal popsat německým slovem Hassliebe, které se překládá jako nenávistná láska.
Kristina Žantovská: Boj o Prahu
Takže jsme „vás pustili na to“. Bude se vyjednávat o Praze. Hráčů mocných eg míří do křesla primátora dost.
Na jedné straně mluví o tom, že stranu Ivana Bartoše volí jejich děti, zároveň v kampani varovali, že jde o narušitele pořádku. Vztah může být ještě hlubší. Kdo pamatuje členskou základnu ODS z dob jejího založení, ten ví, že by v ní tehdy našel řadu nekonformních intelektuálů nebo buřičů proti zavedeným pořádkům na maloměstě. Piráti jsou dnes oni sami v mladším vydání a k přirozeným sympatiím se druží jistota, že být mladší, jistě by všechno dělali lépe.
Nepochopitelného toho je na Pirátech mnohem víc. V celém světě jsou vedle islandských kolegů jedinou ze dvou pirátských stran, které to dotáhly tak vysoko do parlamentu, současný úspěch ve městech zatím nemá srovnání. Nejde přejít otázku, proč právě v Česku je strana založená na obranu svobodného internetu tak úspěšná, když jinde, speciálně v Německu, už její sláva vybledla.
Motýlí metamorfóza
Není větším nesmyslem než mávnout nad Piráty rukou s tvrzením, že jde o další městskou liberální stranu. Zcela pochopitelně se nejdříve obrací na města, kde je nejvíc voličů, ale značka zabírá i na venkově. Také v Praze, jak se ukázalo, jsou nejsilnější na sídlištích typu Modřan nebo Jižního Města, kde člověk klasické blahobytné liberály obvykle nehledá.
Piráti neprosazují nic, co by nevyzkoušeli sami na sobě, tvrdí Bartoš
Pirátská strana pravidelně boduje v anketách mezi středoškoláky a na internetu. Když ale dojde na skutečné hlasování, Piráti většinou zůstávají pod pětiprocentní hranicí úspěchu. V letošních volbách do sněmovny to chtějí změnit. Jejich snem je desetiprocentní zisk, který by chtěli využít ke zjednodušení fungování státu, kontrole moci a mocných nebo ochraně občanů před šikanou.
Něčím oslovili celý národ, v tom je jejich hlavní síla. Tvrdit, že jsou stranou mladých voličů je možné, jejich lídři jsou ovšem ve věku kolem čtyřicítky a hlavně se tím nevysvětlí, proč mládež v jiných zemích na Piráty tak nezabírá.
Šlo by to shrnout úvahou, že výzva Pirátů v něčem odpovídá mentalitě českého národa. Od dob obrození si Češi rozumějí jako vzbouřenci proti panujícím pořádkům, ostatně se vždy rádi stylizovali, například v trampském hnutí byl každý psancem prérie, dnes v sobě málokdo nemá rockerskou duši věčného rebela.
Večery u táboráků nebo na vesnických tancovačkách, pálení čarodějnic či dlouhé noci v městských klubech formovaly osobnost nejednoho z těch, pro které je dnes strana přirozenou volbou. Piráty volím, protože to jsou piráti, bojovníci s panujícím řádem a osudem.
Teď Piráti usilují o místo primátora a to znamená, že už přestanou být rebely, kteří neustále něco kritizují, převezmou odpovědnost a stanou se těmi, proti kterým se dosud vymezovali.
Ať už to dopadne, jak chce, táhnou vstříc osudu, který bude mít hodně společného s příběhem národa. Změnit se přes noc z povstalce v představitele veřejných institucí musí být stejně těžké jako třeba motýlí metamorfóza. Pokud se ovšem Piráti jen jako piráti netváří a ve skutečnosti jsou chladnokrevnými technokraty, kteří si budou s mocí až příliš brzy tykat. Nechme se překvapit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
