Lída Rakušanová: Májové paradoxy
Je to paradox až perverzní: zatímco v těchto dnech tradičně oslavujeme – dnes už po jedenaosmdesáté – konec druhé světové války, páchá země, která se tehdy o osvobození téměř celého území našeho státu od nadvlády nacistického Německa zasloužila, už pátým rokem na Ukrajině, tedy de facto za našimi dveřmi, válečné zločiny, hraničící s genocidou.
A nezdráhá se vyhrožovat Evropské unii – a tedy i nám – jadernou katastrofou. V mezinárodním právu je pojem genocidy přesně definován a znamená, že rozhodující je záměr agresora zničit nebo vyhnat skupinu obyvatel jako celek. Přesně tím se Vladimir Putin vůči Ukrajincům netají.
Čtěte také
Ve své eseji o „Historické jednotě Rusů a Ukrajinců“, zveřejněné půl roku před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022, upírá Ukrajině právo na existenci. Podle Putina jsou Ukrajinci „přirozenou součástí Ruska“ a jako samostatný stát jednoduše neexistují.
Jenže Ukrajinci se navzdory ruské přesile i skomírající podpoře spojenců už pátým rokem nevzdávají, a tak ruští generálové neváhají vytvořit na Ukrajině nesnesitelné životní podmínky. Po nepřetržitých útocích na ukrajinské elektrárny přicházejí s nastávajícím létem evidentně na řadu ničivé ruské nálety na vodovodní infrastrukturu. Když už ne zlomit, tak Ukrajinu zničit, Ukrajince vyhnat a jejich děti odvléct do zajetí.
Masakry spáchala armáda
Příznaky genocidy, etnických čistek a válečných zločinů zaznamenávají mezinárodní instituce toho času kromě Ukrajiny také v Súdánu, Myanmaru, Náhorním Karabachu, Etiopii, Somálsku, ale i v pásmu Gazy.
Čtěte také
Vážná podezření na porušení mezinárodního humanitárního práva existují v případě izraelských útoků na teroristy v Libanonu, a kvůli úderům na civilní infrastrukturu také pokud jde o americké zásahy v Íránu.
Až se zdá, že v situaci jako je ta dnešní, kdy se válčí, právě doválčilo nebo nejspíš brzy válčit bude málem kam se člověk podívá, se mezinárodnímu právu příliš nedaří. Přesto je důležité na něm trvat.
Kdyby totiž před jedenaosmdesáti lety, v květnu a v červnu 1945, už existovalo OSN a soudní tribunály s normami mezinárodního humanitárního práva, musely by v něm být například zaznamenány jako československé zločiny proti lidskosti minimálně dva masakry sudetoněmeckého obyvatelstva, které v rámci tzv. divokého odsunu nespáchaly hordy domácích sadistů, ale regulérní armáda.
Jde o Postoloprty, kde vojáci 1. československé divize popravili bez soudu až 1600 sudetských Němců, a o Švédské šance u Přerova, kde příslušníci 17. pěšího pluku zastřelili 265 karpatských Němců včetně 120 dětí.
Kdyby se tohle v Česku běžně vědělo, měl by to Tomio Okamura a jeho věrní s rozdmýcháváním nenávisti proti nadcházejícímu sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně podstatně obtížnější.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
