Petr Holub: Novoroční otázka Andreje Babiše

Trochu to připomíná herce Milana Šteindlera, který při děkovačkách divadla Sklep opakuje hlášku: „Vy jste to nejlepší obecenstvo na světě, jaké jsme dnes večer měli.“

Čtěte také

Jiří Pehe: Babiš bude mít problém ustát tlak občanské společnosti a EU

Neznamená to ovšem, že premiér říkal něco v rozporu s realitou. Podle Eurobarometru byli Češi opravdu nejspokojenější se svým životem a společenskými poměry od vstupu země do Evropské unie. Proč tedy tento fakt nepřipomenout a nedodat k tomu, že se na šťastném období podílí také současná vláda?

Premiér tím zároveň předvedl, že buď on, nebo jeho poradci dokážou v politice šikovně využít ekonometrická data. „Rosteme a bohatneme víc než většina zemí Evropské unie,“ uvedl Andrej Babiš na Nový rok a skutečně, v růstu hrubého domácího produktu, na který se premiér zřejmě odvolává, se mezi osmadvaceti zeměmi Unie pohybujeme v průměru tří posledních let na 11. místě.

S ekonometrikou je ovšem potíž, že se stejná data dají použít pro důkaz opačných tvrzení. Zároveň totiž platí, že z jedenácti zemí, které vstoupily do Evropské unie v letech 2004 a 2006 jsme až desátí, horší jsou jen Slováci. Výstižnější by bylo říci, že jsme součástí méně rozvinuté části širšího ekonomického celku a přirozeně rosteme rychleji než jeho jádro.

Až se zadlužíme příliš

Rychlejší růst není v tomto ohledu příliš významným parametrem, dokonce neznamená ani to, že se odstup v ekonomických výkonech a bohatství mezi Českem a vyspělým západem zmenšuje.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Babišova hra s ohněm

Možná jsme nejúspěšnější, nejšťastnější, nejsvobodnější, ovšem stejné superlativy mohou používat Estonci, Litevci, Lotyši, Rumuni, Bulhaři, Poláci, Slováci, Maďaři, Slovinci i obyvatelé Malty a Kypru.

Kromě superlativů byl premiérův novoroční projev svodkou vládních aktivit, zahrál i na lidskou notu prohlášením, že „plný život žijeme tehdy, když jsme šťastni a spokojeni z toho, co děláme“. Pro odborníky i kolegy z politické sféry však bylo hlavní, že připomněl cíl své ekonomické politiky.

Nemáme se bát toho, že přijdou horší časy, protože v příštích letech „stát převezme štafetu ekonomického růstu“. Tím je myšleno, že i nadále se budou zvyšovat důchody a platy zaměstnanců státního sektoru. Z kontextu plyne, že se stát může za tím účelem i zadlužit. Tak to půjde dál, až se díky zrychlení investic staneme do 30 let druhým Švýcarskem, přesněji řečeno dosáhneme úrovně, kterou mají Švýcaři už dnes.

Petr Holub|foto: Věra Luptáková

Vlastně jsou takové sliby zneklidňující, protože přirozeně vzbuzují otázku, co se stane, pokud příjmy státního rozpočtu poklesnou do té míry, že se zadlužíme příliš a nikdo nám už nebude chtít půjčit za slušný úrok? Odpověď na otázku novoroční projev nenabízí, možná ani není příliš naléhavá, přesto ji Andrej Babiš položil každému, kdo jeho novoroční proslov pozorně poslouchal.  

Autor je komentátor serveru Echo24