Jiří Pehe: Babiš bude mít problém ustát tlak občanské společnosti a EU

Čtěte také

Karel Hvížďala: Proč ani masové demonstrace neporazí matrix AB

Jejich voliči, stejně jako voliči stran, které podporují Babiše, tedy voliči sociální demokracie a komunistů, jsou s trochou zjednodušení převážně starší lidé z menších měst a venkova, o kterých se občas také mluví jako o postkomunistickém táboře.

Proti nim stojí mladší část společnosti z větších a velkých měst, která opakovaně vyjadřuje svoji nespokojenost s tím, že Babiš je nejen trestně stíhaný v kauze Čapí hnízdo, ale je – nyní i podle auditu Evropské komise – v konfliktu zájmů.

Jejím problémem je, že zatím nenašla politické vyjádření. Nepodařilo je jí vygenerovat prezidentského kandidáta, který by v minulém roce porazil Zemana, a nemá dostatečnou důvěru k politickým stranám současné opozice, které jsou nejednotné a některé i zatížené problematickou minulostí.

Politická rizika pro Babiše

Čtěte také

Jiří Pehe: Jak může Milion chvilek zvýšit tlak na Babiše

Kritici demonstrací, které tato část společnosti pravidelně pořádá pod vedením hnutí Milion chvilek pro demokracii, škodolibě upozorňují na to, že na jedné straně jsou miliony Zemanových a Babišových voličů, na straně druhé prý jen pouhé statisíce demonstrujících. Srovnávají ale nesrovnatelné.

Politika má i svoji symbolickou a vizuální dimenzi, a z té se vynořuje jiný kontrast: na jedné straně aktivní, takříkajíc probuzená část společnosti, která je ve vzrůstající míře ochotná obětovat svůj čas a energii ve prospěch svých požadavků, na straně druhé poměrně pasivní tábor Babišových a Zemanových stoupenců, který se sice vyjádřil ve volbách, ale od té doby se nijak neprojevuje.

Čtěte také

Petr Hartman: Vypouštění mlhy nad auditem Babišův konflikt zájmů nevyřeší

V demokraciích jsou ale důležité jak volby, tak občanský aktivismus. A obvykle tomu bývá tak, že ta část společnosti, která je občansky aktivní, nejen mění dynamiku celé společnosti, ale sama se začne aktivizovat i politicky.

U nás se prostřednictvím Milionu chvilek už nějakou dobu pokouší donutit opoziční strany k větší aktivitě a sjednocení. Pokud to nepůjde, je téměř jisté, že se energie z ulic přelije do nových politických iniciativ.

S jednou nyní přišel populární starosta Prahy 7 Jan Čižinský, který chce dát dohromady 3 tisíce aktivistů, kteří by se pokusili politicky aktivizovat další občany a pomohli současné opozici. Pokud se Čižinskému podaří dát dohromady ony „tři tisíce statečných“, jak své zamýšlené armádě politických aktivistů říká, můžeme předpokládat, že neuspějí-li v posílení stávajících stran, může je snadno přetvořit v nový politický subjekt.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Babišova hra s ohněm

Politických rizik pro Babiše existuje ale víc. V prvé řadě je tu audit Evropské komise, okolo kterého se zatím premiér a jeho spojenci pokoušejí mlžit, ale k němuž se zhruba na konci ledna budou muset postavit čelem, s potenciálně nepříjemnými dopady pro Českou republiku.

Babiš také bude čelit teď už téměř jistému poklesu výkonu české ekonomiky v příštím roce. Přitom nemálo voličů, kteří ho podporují, tak činí především kvůli tomu, že ho spojují se svojí rostoucí životní úrovní.

A Babiš se také musí takříkajíc modlit, aby zdraví dovolilo vytrvat v úřadě prezidentu Zemanovi. Je totiž premiérem převážně z jeho vůle, přičemž Zeman je i jakousi spojnicí mezi stranami, které Babiše drží u moci.

Jiří Pehe|foto: Luboš Vedral

Toto vše se může během příštího roku snadno změnit. Proměnných, které Babiše drží u moci, je příliš mnoho, jsou potenciálně křehké a otázkou je, jak dlouho může i tak zdatný politický eskamotér, jako je současný český premiér, udržet všechny míčky, se kterými žongluje, ve vzduchu.

Autor působí na New York University Prague