Petr Holub: Největší hrozba pro zdravotnictví

Případ Helios ukazuje, jak nebezpečná je cesta, po které se vydává také zdejší systém.

Čtěte také

Petr Holub: Konec rovnosti ve zdravotnictví

Helios má potíže, protože mu odcházejí lékaři, kteří k tomu mají všem pochopitelný důvod. Soukromá firma je průkopníkem reformních kroků, kterým se říká koncentrace péče. Vychází z úvahy, že poptávka po zdravotnických službách roste, lékařů a zdravotních sester se nedostává, proto je stále těžší zajistit kvalitní nabídku.

Nejen Helios reagoval modelem koncentrace, který spočívá v tom, že se slučují oddělení a kliniky jedné specializace. Vznikají větší pracoviště, která vykazují víc výkonů, a tím získávají větší kompetence, zatímco menší pracoviště postupně omezují provoz.

Tento přístup není výsadou Heliosu a Německa, obdobnou reformu provedli v Dánsku, chystali se k ní na Slovensku a také český ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se má v plánu zřídit síť se zhruba stovkou velkých nemocnic s urgentním příjmem, které centralizují péči na území daného okresu a na vyšší úrovni také kraje. Ovšem lékařům se tento model obvykle nelíbí.

Zdravotnictví na rozcestí

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Kdo si „polepší“ v českém zdravotnictví? Všichni rozhodně ne

Člověka napadne, proč by měl řadový zaměstnanec, i když na pracovišti chodí v bílém plášti, oponovat plánu, který je z pohledu vzdělaných manažerů ten nejlepší pro pacienty a nakonec pro samotné zaměstnance. Potíž je v tom, že lékař prostě není řadový zaměstnanec.

Zdravotnictví nestojí v první řadě na výbojích moderní vědy, i když by nás o tom třeba farmaceutické firmy a velcí manažeři rádi přesvědčili. Zdravotnictví stojí na osobním vztahu trpícího člověka, tedy pacienta, a lékaře, který je připraven mu pomoct. Možná by se manažeři nemocnic a jim nadřízení politici rádi stylizovali do pozice zachránců zdraví a životů, proto vymýšlejí různé zlepšováky s nadějí, že si přivlastní slávu a důvěru vyhrazenou lékařskému stavu.

Ve skutečnosti ale budou vždycky hrát druhořadou roli. Pokud tedy reformami a organizačními změnami posilují svou pozici, pak zároveň likvidují osobní kontakt pacienta a lékaře, který stojí v základu celého systému. Velké koncentrované kliniky fungují jako fabriky, kde se pacienti stávají čísly a lékaři jsou hodnoceni podle toho, kolik kolen či žlučníků během pracovní doby vyřídí.

Čtěte také

Petr Holub: Nedostatek peněz ve zdravotnictví? Snadná pomoc

Zároveň doktoři ze špitálů, kde se omezuje jedno oddělení za druhým, ztrácejí své kompetence a musí se spokojit s tím, že pacienta prostě pošlou dál do nadřízené fabriky. Tak přinejmenším lékaři vyjadřují důvody, proč opouštějí práci u Heliosu, tedy u firmy, která jako soukromá společnost zašla v takzvaném zvyšování efektivity nejdále.

Moderní zdravotnictví tedy stojí na rozcestí. Může se zaměřit na výkon a v tomto směru se opravdu vyplatí péči centralizovat do velkých superšpitálů. Ovšem zároveň se v nich prohloubí nedostatek lékařů, přitom pacienti po nich budou bloudit a marně hledat někoho, kdo by měl čas s nimi vůbec promluvit.

Petr Holub, týdeník Echo|foto: Věra Luptáková

Specializované kliniky jistě jsou potřeba, nesmějí ale vyrůst na úkor základní sítě především praktických lékařů a malých venkovských nemocnic, které většinu úkolů zvládnou samy a vytvářejí lepší prostor pro setkání těch, o které v celém zdravotnictví jde, tedy pacientů a lékařů. 

Autor je komentátor serveru Echo24