Petr Holub: Konec rovnosti ve zdravotnictví

Adam Vojtěch
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adam Vojtěch
0:00
/
0:00

O rozdělení financí na léčení zdejších občanů rozhoduje sbor moudrých žen a mužů, kteří se scházejí při dohadovacím řízení.

Po prozkoumání všech argumentů sepíšou úhradovou vyhlášku, kdo dostane jakou část z balíku, který bude k dispozici v příštím roce, napřesrok zhruba z 300 miliard. Koncem října nakonec vyhlášku podepíše ministr zdravotnictví a obecně se věří, že každý dostal maximum toho, co mohl dostat.

O moudrosti zdravotníků a expertů z pojišťoven či ministerstva není třeba pochybovat, přesto se může do vyhlášky vloudit nemilý zádrhel, nějaká chyba, která dokument do značné míry shazuje.

Nejde o to, že jsou vyjednavači málo racionální, ovšem může se stát, že v dobrém úmyslu překročí hranice, které jim předepisuje zákon. Konečná verze vyhlášky na rok 2020 ještě není k dispozici, teď se však zdá, že její autoři v čele s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem chtějí hranici překročit.

Na první pohled to zní rozumně. Ministr a vůbec zdravotníci by měli dbát na to, aby peníze z pojistného doputovaly na místa, kde se využijí nejvíc efektivně. Proto ministr podle vlastních slov doporučí pojišťovnám, aby o něco víc platily nemocnicím v okrajových regionech, které jinak neudrží potřebný personál, a v důsledku se v některých částech země zhorší dostupnost zdravotní péče.

Kontrola odborné i laické veřejnosti

Také by měly víc peněz dostat nemocnice, které provozují nebo si teprve zřizují takzvaný urgentní příjem, fungující dvacet čtyři hodin denně po sedm dní v týdnu. Tím se postupně buduje páteřní síť, na které bude stát tuzemské zdravotnictví v příštích letech, možná desetiletích.

Bylo by to v pořádku, kdyby u těchto zpráv nechyběl jeden podstatný rozměr. Zatím nikdo oficiálně neřekl, jaké nemocnice patří do kategorie okrajových a jaké mají nárok či povinnost zřídit urgentní příjem. Má to svůj smysl, protože tyto špitály budou pojišťovnami zvýhodněny při platbách.

O tom, kdo patří do obou seznamů, by se tedy mělo rozhodnout nějakým úředním dokumentem typu ministerské vyhlášky nebo vládního nařízení, který by vycházel z jasných kritérií či analýz a proti němuž by bylo možné podat námitky. Tento dokument však neexistuje a můžeme s napětím čekat, jak budou kategorie okrajových a urgentních nemocnic popsány v úhradové vyhlášce.

Bohužel to vypadá, že popsány nebudou, nakonec nějaký seznam nemocnic nepatří do vyhlášky, která stanovuje obecná pravidla. Stále pravděpodobnější je vyhlídka, že ministerstvo zdravotnictví neoficiálně pojišťovnám sdělí, o jaké nemocnice jde, a protože má stát v radách pojišťoven dost zástupců, tak se pojišťovny budou doporučení držet.

Bylo by to zatím nejdrsnější porušení pravidel pro financování zdravotnictví, jak se definovaly záhy po listopadu 1989. Nejhorší z toho není, že svévolným rozhodováním kdesi v hlubinách úřadů vznikne korupční riziko. Podstatná je okolnost, že jde o první krok k tomu, aby vznikl systém, ve kterém se bude zdravotní péče platit podle toho, jak mají příslušná zařízení blízko k aktuální politické elitě.

Petr Holub, týdeník Echo

Tím vznikne i nástroj, jak omezit třeba nemocnice, na kterých nebudou mít mocní mužové či ženy z Prahy žádný zájem. V každém případě bude zrušena jedna z hlavních předností polistopadového vývoje, tedy kontrola odborné i laické veřejnosti nad rozdělováním financí na zdravotnictví. Přidávání peněz okrajovým či urgentním nemocnicím je proto třeba ještě promyslet.       

Autor je komentátor serveru Echo24