Petr Holub: Nejsou lidi, a co z toho plyne
Zdražuje se nejvíc za tři roky, i když je to vlastně nelogické. Hospodářský výkon v celé Evropě roste stále pomaleji, proto by měly zpomalit také ceny.
Ovšem Česko je v širším kontextu výjimkou a při pomalejším výkonu jdou ceny nahoru stále rychleji. Když to je vidět i v datech Českého statistického úřadu a Eurostatu, pak něco opravdu není v pořádku. Existuje také stejná odpověď, proč se to všechno děje, a ta zní, že nejsou lidi.
Čtěte také
Po takovém vysvětlení už každý Čech rozumí. Zkušenosti s tím, sehnat nějaké služby, jsou obvykle tristní. Buď příslušný řemeslník prostě není k dispozici, anebo je tak drahý, že si drobnou domácí havárii člověk raději vyřeší sám. Vzhledem ke spotřebovanému času je to také drahé, navíc je to neefektivní, ale aspoň bude hotovo.
Nemluvě o podnikatelích, kteří odkládají realizaci svých nápadů ze stejného důvodu – neseženou nikoho, kdo by pro ně pracoval. Jednou větou, dostatečným vysvětlení cenového růstu je přezaměstnanost, stejná jako v drsných časech socialismu. Každý má práci, ale nikdo nepracuje, říkalo se tehdy.
Myslelo se tím jako dnes, že se těžko hledali lidé pro práci v klíčových odvětvích průmyslu či služeb. V takové zemi se zastavil rozvoj a také se v ní těžko žilo, protože člověk si všechno musel zařídit sám.
Lidé nebudou, platy porostou
Jak tedy mohlo dojít k tomu, že si na komplikace, které přece měly skončit před třiceti lety, najednou člověk chtě nechtě vzpomene. Otázka zkrátka zní, jak mohlo po třiceti letech opět dojít k tomu, že nejsou lidi.
Čtěte také
Ani tady nejde o nějaké velké tajemství, jen se o tom těžko mluví. Od krize uplynulo už šest let a něco se během té doby odehrálo špatně. Česko tehdy mělo k dispozici lidské zdroje, které mohlo využívat k novému vzestupu, a také se počet zaměstnanců zvýšil o 300 tisíc.
Ovšem do podnikatelského sektoru se jich přihlásilo pouhých 100 tisíc, tím se ovšem z větší části jen vyrovnal krizový výpadek, kdy se naopak propouštělo. Ovšem 200 tisíc jich přibylo ve veřejných službách, z toho zhruba polovina ve státních institucích a zbytek v komunále. Třetina z toho byli úředníci, zbytek pracovníci ve školách, zdravotnictví a sociálních službách.
V každém případě se prohospodařil potenciál, který bylo možné využít k modernizaci země. Peníze šly do provozu, jehož kvalita se zase o tolik nezlepšila.
Aktuální otázka zní, co s tím v právě dnes dělat. Lidé nebudou, platy porostou, dál se zdraží služby i zboží, přesto se nebude propouštět a lidé dál nebudou, proto bude nutné platit ještě vyšší mzdy – a nakonec se české výrobky stanou příliš drahými, aby si je koupil ten, kdo na ně není odkázán. Postoje špiček zdejší politiky i hospodářství se zatím nemění. Nějak se to s pracovní silou i drahotou vystříbří, a pokud to náhodou nevyjde, tak to za nás vyřeší další krize.
Autor je komentátor serveru Echo24
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
