Petr Holub: Národ, který ztrácí naději
Nepříjemných překvapení nebývá poslední dobou nedostatek, přesto se demografům podařilo přichystat opravdu nečekaný a citelný šok. Počet narozených dětí poklesl loni o 12 tisíc, tedy pod úroveň 100 tisíc, a vrátil se na úroveň drsných transformačních let 1995–2004, kdy populační vývoj trpěl srovnatelně špatnými čísly.
Současnou demografickou situaci je možné přirovnat k chůzi po laně, na kterou si člověk už do značné míry zvykl. Postupuje tak nějak samozřejmě v dalších krocích, ničeho se neobává, ale pak sebou lano najednou trhne, provazochodec padá a pěkně si natluče.
Čtěte také
Také Češi si zvykli, že pokud jde o porodnost, pak patří k nejlepším národům v Evropě. Nikdo si nevšímal toho, že úloha zajistit další reprodukci připadá ženám, které se samy narodily v bezdětném období 90. let minulého století. Zvyšovaly se sociální dávky, mzdový růst umožňoval rodinám, aby udržovaly i s dětmi slušný standard, vzdělávací služby se pomalu začaly zlepšovat.
Počet narozených dětí se i při aktuálním úbytku ženské populace mezi dvaceti a čtyřiceti lety držel na hranici 110 tisíc ročně. Teď se však něco stalo, protože v roce 2022 se najednou narodilo méně než 100 tisíc dětí. Tento negativní trend se v průběhu minulého roku spíše prohluboval, protože ve čtvrtém čtvrtletí pokles dosáhl 15 procent. To je od první poloviny roku 1995 nevídaná věc.
Nemožnost koupit byt
Z jednoho pohledu se tedy může říct, že na podobný pokles jsme se měli připravit a nenechat si kazit náladu něčím, co stejně muselo přijít. Na druhé straně je třeba vzít vážně otázku, kterou demografové Českého statistického úřadu napsali do titulku své zprávy, tedy proč se porodnost propadla tak prudce.
Čtěte také
Obrazně řečeno, tuzemská populace se po odchodu covidové pandemie před dvěma lety probudila do chladného a nepřátelského světa, přinejmenším v ekonomickém ohledu. Lidé byli dlouhé měsíce zvyklí trávit většinu svého času doma u rodiny a stát jim přitom zajišťoval dostatečné příjmy. Znovu se vrátit do aktivního života nebylo úplně jednoduché, navíc se záhy začaly zdražovat suroviny a ekonomové začali strašit novou krizí.
To se potvrdilo, zvláště když vpád Rusů na Ukrajinu způsobil akutní nedostatek plynu. Dnes panuje nejistota, kdy krize spojená s historickou inflací odejde. Optimisté tvrdí, že to bude v druhé polovině roku. Kdo by v takových časech plánoval rodinu. Stát má už dlouhodobě sklony zvyšovat sociální dávky, teď navíc zavedl tzv. otcovskou dovolenou a náhradní výživné opuštěným matkám. Jak se zdá, ani takové intervence na převládajícím pocitu nejistoty nic nezmění.
Tak by se dalo vysvětlit, že za všechno může krize, která jednou samovolně skončí a spolu s ní i všechny demografické potíže.
S tím však těžko může souhlasit člověk, který si připustí myšlenku, že k založení rodiny a výchově dětí je potřeba mít kde bydlet. Starší byty však zdražily za poslední tři roky o 60 procent, hypotéka má úrok 6 procent. U bytu za pět milionů – za tuto cenu může člověk v Praze koupit garsonku o 30 metrech čtverečních – to znamená úrok 25 tisíc měsíčně bez toho, že se začne umořovat jistina.
Nemožnost koupit odpovídající byt a nutnost spoléhat na podporu rodinného klanu je dostatečným důvodem, proč se do zakládání vlastní rodiny nepouštět.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
