Petr Holub: Do třetice všeho špatného aneb Proč jsou dotace riskantním podnikem
Rozdělovat dotace je vždy spojeno se zvláštním rizikem. Platí to i v Německu – jak se ukázalo v posledních dvou týdnech. Na první pohled vypadalo všechno dobře. Německo se má stát lídrem čisté energie a tamní vláda neváhá shánět potřebné investory, některé konkrétní projekty přímo domluvit a ještě podpořit dotacemi. Co může být lepší, než postavit novou továrnu na mikročipy u Magdeburgu, když bez takových čipů se neobejde žádná nová technologie včetně těch ekologických?
Proto každý ocenil, když ministr hospodářství Robert Habeck přilákal do Magdeburgu světový koncern Intel, aby takovou továrnu postavil, i když to znamenalo podpořit investici dotací 10 miliard eur.
Čtěte také
Za úspěch se považovala dohoda se švédskou firmou Northvolt, která měla ve Šlesvicku-Holštýnsku postavit továrnu na baterie pro automobily, první v celém Německu. Švédové si vyžádali menší podporu, přesto šlo o 700 milionů eur.
Jako správný tah byl hodnocený také příslib spolkové vlády, poslat dvě miliardy ocelářské divizi holdingu Thyssenkrupp ze Severního Porýní-Vestfálska. Měla za ně upravit svůj provoz tak, aby se vysoké pece vytápěly místo uhlím nebo plynem, vodíkem.
Tím se zachrání německá výroba oceli, což je zvlášť důležité vzhledem k tomu, že bez železa se neobejde klíčová výroba automobilů.
Když se vytvořily takové plány a když se začaly uskutečňovat, tak už se zdálo, že to s transformací německého průmyslu a s jeho přizpůsobením klimatickým cílům Evropské unie vypadá dobře.
Výroba oceli vodíkem padá
Ovšem naděje pohasly během pouhých dvou týdnů, a to na přelomu srpna a září. Intel oznámil, že začátek stavby v Magdeburgu odkládá o dva roky, následoval Northvolt, který odklad oznámil zatím bez udání nového termínu.
Čtěte také
Po sporech s vedením koncernu Thyssenkrupp odstoupil šéf dozorčí rady ocelářské divize Sigmar Gabriel. Bývalý významný politik přitom varoval, že výroba oceli pomocí vodíku bude příliš drahá, a že za současné situace tedy nedává velký smysl se o ni snažit.
Týdeník Zeit, který dotační fiasko obsáhle komentoval, nakonec uzavřel výzvou, ať podpora transformace průmyslu nekončí. Jen je třeba vybrat lepší projekty, pokud možno víc navázané na výzkum.
Přesto otázka zní: Jestli všechny pokusy zachránit německý průmysl pomocí státních dotací nakonec neskončí stejně? Co když se o dotace ucházejí jenom ty firmy, které potřebují zachránit před úpadkem, anebo ty, které jinak nemohou sehnat finance pro svůj rozjezd?
Pokud je tato námitka spíš víc než méně oprávněná, pak jsou státní intervence do průmyslu předem odsouzeny k neúspěchu. Minimálně je to ale důvod k zamyšlení, a to nejen pro německé manažery.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
