Petr Hartman: Česko řeší i po 26 letech od vstupu do NATO výdaje na obranu
Po pádu komunistického režimu v tehdejším Československu odmítl prezident Václav Havel úvahy o neutralitě. Zároveň dělal všechno proto, aby se země rychle stala součástí Severoatlantické aliance. 12. března 1999 bylo nejen jeho úsilí korunováno naším vstupem do NATO.
V ten okamžik podle Václava Havla získalo Česko naději, že už nikdy nebude obětováno jakémukoli agresorovi. Narážel tím na mnichovskou dohodu, kdy na základě rozhodnutí mocností byla postoupena pohraniční území tehdejšího Československa nacistickému Německu.
Čtěte také
Nejen tato historická zkušenost motivuje většinu současných politiků k podpoře našeho členství v NATO. Vnímají ho jako záruku zajištění bezpečnosti země.
Takovýto postoj politických reprezentací se však během čtvrt století úplně neodrážel v plnění závazků, které z toho vyplývají. Jedním z nich byl požadavek vydávat minimálně 2 procent hrubého domácího produktu na zajištění obrany. K tomu jsme se dopracovali až zhruba po 25 letech od vstupu do Aliance.
Nejde spoléhat jen na spojence
Nebýt agrese Ruska vůči Ukrajině, možná bychom tuto podmínku nesplňovali ani dnes. Právě konflikt na východ od našich hranic a také výměna na postu amerického prezidenta připomínají nejenom tuzemským politikům, že při obraně země nelze spoléhat pouze na pomoc zvenčí.
Čtěte také
Mimo jiné to znamená, že tlak na modernizaci české armády se stupňuje. K tomu, aby byla dobře vyzbrojená a vybavená, měla dostatek kvalitních vojáků, a byla plnohodnotnou součástí sil NATO, potřebuje peníze.
Kolik by jich v následujících letech přesně mělo být, to v tuto chvíli nelze jednoznačně určit. Proto by se debata o výdajích na obranu neměla utopit v dohadech o tom, zda to nutně musí být přesně tříprocentní.
Podstatné je, aby o zásadních otázkách národní bezpečnosti nerozhodovaly momentální nálady ve společnosti a blížící se sněmovní volby, ale pokud možno chladné strategické uvažování v širších souvislostech.
Dohoda s ANO a Piráty?
Proto by k jednacímu stolu měla zasednout vládní koalice s představiteli hnutí ANO. Vést racionální debatu o našem působení v rámci NATO s SPD de facto postrádá smysl.
Čtěte také
Tato strana opakovaně vyjadřuje názor, že Severoatlantická aliance je mrtvou organizací a že by mělo být vypsáno referendum o dalším setrvání Česka v ní. Přitom členství v ní by mělo být naším národním zájmem.
Ruská agrese vůči Ukrajině totiž názorně ukázala, že se válka nevyhýbá ani Evropě. Čelit zvýšeným bezpečnostním rizikům může Česká republika nejlépe právě v rámci NATO.
Což podporuje většina občanů této země. To by mělo být dostatečnou motivací pro představitele vládní koalice, Pirátů a hnutí ANO k tomu, aby se alespoň pokusili nalézt shodu v dlouhodobých výdajích na obranu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
