Petr Fischer: Přežije ČSSD svou klinickou smrt?

10. říjen 2020

Po sedmi letech intenzivní vládní spolupráce s Andrejem Babišem se Česká sociální demokracie dostala na hranici katastrofy.

Vlastně ta katastrofa už začala, jen se neví, jestli se nejstarší česká politická strana ještě na poslední chvíli před totálním pádem do propasti nezachrání a nezachytí se za rok po volbách alespoň v Poslanecké sněmovně.

Čtěte také

V krajských volbách ČSSD ještě udržela malé zbytky moci, například pozici hejtmana v Pardubickém kraji. Ale i tam jenom proto, že se ČSSD schovala do koalice a její krajští kandidáti na svou stranu moc nespoléhali a opřeli se o to, co sami odpracovali v kraji. V Senátu to už nešlo. Všech deset kandidátů ČSSD ve volbě propadlo. Kdysi mocné a slavné straně zbyli čtyři senátoři, takže teď nedá dohromady ani svůj vlastní senátní klub a může s opravdovou hrůzou očekávat příští sněmovní volby, protože pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny je při současném pádu zatraceně blízko.

Čím to, je všem hned jasné. Tedy v ČSSD určitě: může za to Andrej Babiš, který sociální demokracii převzal tradiční levicové voliče, takže strana jaksi nemá na koho a jak mířit. Jen velmi malá část ČSSD si uvědomuje, že za to mohou sami členové strany a všechna její vedení v posledních letech, protože nebyli schopni transformovat zkostnatělou, bafuňářskou stranu v moderní politický subjekt, který by chytil nový společenský vítr, ženoucí se i jinak tradičně mezinárodně příliš nevětranou českou kotlinou. ČSSD neví, čí je ani pro koho tu je. Nemá programovou vizi ani lidi, kteří by ji dokázali prosazovat.

Pracovat na životě po smrti 

Čtěte také

Na přelomu tisíciletí se ČSSD, tehdy ještě s  mladým a svěžím Milošem Zemanem, ve střednědobém programu profilovala jako strana ekologicko-sociálního tržního hospodářství. I později Lidový dům kopíroval hlavně německý zeleno-rudý trend, díky kterému vyhrál Gerhard Schröder a do vlády se dostali Zelení Joschky Fischera. Dnes je tato zelená alternativa, která ale vtahuje do dekarbonizace a cirkulární ekonomiky i velký a malý byznys, jednou z hlavních sil německé, ale také evropské politiky.

Dokonce i tradiční konzervativní síly, jak ukázal nedávno britský premiér Boris Johnson, vycítily, že záchrana před klimatickými změnami je nevyhnutelný trend obchodní i společenský a že ho jako politici musí nejenom respektovat, ale i využít, aby jim neujel modernizační vlak i s voliči.

ČSSD tento vlak ujel. Ukázalo se totiž, že ekologicko-sociální rétorika byla jen klamavá reklama, za kterou se strana schovávala a ve skutečnosti stavěla na účelovém dotování méně vydělávajících lidí a podobně účelovém dotování velké byznysu. Když tuto agendu štědrého strýčka zachránce převzal Andrej Babiš, zůstala ČSSD najednou zcela nahá – strana velmi starého obalu se zcela prázdným obsahem.

Čtěte také

Rok před volbami je asi už pozdě začít pracovat na novém image. Modernizační agendu, jako je digitalizace, přejali Piráti; politiky klimatu se ČSSD bojí, protože ta v Česku nepřináší body nikomu. Moderní směry v transformaci sociálního státu – od penzijní reformy přes sociální bydlení po nepodmíněný minimální příjem – neumějí politici ČSSD srozumitelně vysvětlovat, a už vůbec ne občany přesvědčit, že něčemu takovému sami věří, a dokázali by to tedy prosadit. Jenže tady a nikde jinde zůstává pro ČSSD poslední možnost záchrany: přetvořit samu sebe v moderní levicovou stranu.

Pokud se tak nestane, budou lidé jako Jan Hamáček, Jana Maláčová nebo Tomáš Petříček dál jen čekat na to, až Andrej Babiš přestane své voliče bavit, až oni sami zjistí, že Babišovy sociální sliby výrazně nezlepšily jejich životy a nedaly jim větší slovo a vliv ve společnosti. Takové čekání může být ještě hodně dlouhé, a i kdyby se výrazně zkrátilo, podobná vyčkávací politika nebude ničím jiným než paběrkováním na nostalgické obnově života minulého století.

03755366.jpeg

Česká sociální demokracie umírá a není vyloučeno, že v příštích volbách parlamentně na čas opravdu umře. Aby přežila svou klinickou smrt a dokázala se zvednout z prachu, musí na svém životě po smrti pracovat už teď. Musí se obracet do budoucna, ne hlídat umrněnou současnost. Naplno, navzdory vládním postům a strachu z jejich ztráty.

Autor je komentátor časopisu Euro

autor: Petr Fischer
Spustit audio