Petr Fischer: Očkování? A to se vyplatí!

Námitka dvojího standardu či lidí dvojí kategorie, která naráží na ústavní zákaz diskriminace názoru, která se tu od počátku objevovala, je tedy problémem jen pro třicet procent lidí, kteří očkování ať už z jakéhokoliv důvodu odmítají. Právě těchto třicet procent lidí, na nichž do velké míry záleží úspěch vytvoření nějaké formy kolektivní imunity, se teď vláda snaží přesvědčit, aby se očkovaly. Jsou to titíž lidé, kteří nevidí v očkování hlavní nástroj pro rozvolnění epidemiologických limitů.

Čtěte také

Adam Vojtěch: Chystám konec bezplatného testování. Každý má možnost očkování

Babišův kabinet netlačí jako francouzský prezident Macron, který zavádí povinné očkování zdravotníků a jiných zaměstnanců státu, ale vytváří vnější tlak, založený na praktické výhodnosti očkování. Kromě loterií a dárků je to konec placení testů na covid-19.

Vláda tak trochu rezignovala na to, aby lidem donekonečna vysvětlovala princip očkování, a využívá postupů, na něž lidé většinou dobře slyší: očkování se musí vyplatit. Podobně jako dávat krev či jiné tělní tekutiny chodívali kdysi někteří studenti, aby si tím na chvíli vylepšili svůj děravý rozpočet, existují pořád lidé, kterým by se pár stovek za očkování hodilo.

Očkování se musí vyplatit

V některých zemích, například v Srbsku, to tak dělají, a ještě se tím chlubí. Že je to všechno urážející, ponižující kupčení, jak tvrdí bývalý premiér Mirek Topolánek, který po zvážení všech pro a proti, včetně „špetky té stádní odpovědnosti“, se očkovat nakonec nechal, i když nerad? Stát chce po lidech, aby něco udělali, a ten jim za tuto dobrou vůli zaplatí, to je přece fér, řekl v rozhovoru pro Český rozhlas při své nedávné návštěvě Prahy srbský prezident Aleksandar Vučić.

Čtěte také

Francie zavádí povinné očkování zdravotníků, píše Le Monde

Česká společnost v tom není zásadně odlišná. Praktická výhodnost je něco, čemu rozumí každý, protože si to umí představit, jak dokládá zmiňovaný průzkum, jehož výsledky se v čase dost proměňovaly. Ještě v březnu bylo dělení lidí na dvě skupiny problematické. Dnes, kdy má plné očkování už čtyři miliony lidí, tedy 38 % obyvatel a 43 % lidí starších dvanácti let, to už vážný problém není. Narůstající většina očkovaných opatřená výhodami nakonec převažuje nad očkovacími rebely s příčinou i bez, jak naznačuje fakt, že alespoň jednu dávku očkování má už pět a čtvrt milionu lidí.

Povinné očkování?

Průzkum Cesty ven přináší ještě jednu zajímavou informaci. 38 % respondentů by souhlasilo s povinným očkováním na covid-19. Je to dost na to, aby se do veřejné diskuse vrátilo hledisko odbornosti, které v otázce očkování rozhoduje, jde-li o nemoci ohrožující zdraví – fyzické, ekonomické, sociální i morální – celé společnosti.

Moderní demokracie vycházely z užitečné fikce „informovaného voliče“, který se spoléhá na oborové racionality expertů, na jejichž základě se pak společnost, voliči i politici rozhodují, nikoli na základě svého ad hoc názoru, který má kdykoli kdokoli. Vyhraněná diskuze o očkování a o covidu vůbec dokládá, že už to neplatí, protože status odborníka ztratil onu posvátnou auru, kterou ve 20. století měl.

Petr Fischer|foto:Český rozhlas

Proč se tedy nevrátit k širšímu pragmatickému rozumu, který staví otázku volnosti pohybu života ve vztahu jednotlivec a celek velmi názorně. Tolik vzývaný selský rozum, považovaný v poslední době za jedinou přirozenou jistotu, tohle srovnávání jistě hravě zvládne.

Autor je komentátor časopisu Euro