Petr Fischer: Do německé společnosti se vrací étos energetických úspor

Ruský tlak se teď zvyšuje skrze čerpací turbíny, které nakonec poslala Kanada navzdory protiruským sankcím, jen Gazprom tvrdí, že jejich dodávka je nejistá a po údržbářské odstávce plynovodu Nord Stream 1 není vůbec jisté, zda plyn do Evropy znovu poteče.

V Německu je plynová fronta války zcela jistě fronta hlavní, bojuje se na ní totiž o cenu letošní zimy a o krátkodobou budoucnost německé ekonomiky, která je na ruském plynu silně závislá.

Čtěte také

Petr Holub: Mráz přichází z Berlína. Vicekancléř navštívil Prahu

Němci kvůli tomu podstupují leckteré ponížení, například veřejné poděkování kancléře Olafa Scholze Kanadě, za to že udělala výjimku ze sankcí a turbíny Gazpromu vydala. Co přijde dál: veřejné poděkování šéfovi Gazpromu, že kohouty po odstávce znovu otočil, i když mu to smlouvy nařizují?

Kancléř Scholz dál zjevně věří v jakousi diplomatickou slušnost, i v to, že nakonec zvítězí ekonomický kalkul: Rusové také potřebují svůj plyn prodat, protože bez desítek a stovek miliard eur z Evropy nebudou schopni udržovat svoji válečnou ekonomiku v chodu. Proslulý trade off, tedy něco za něco, tu má doslova vražedné morální konotace.

Německá strategie je ale jasná: udržet do poslední chvíle možnost využití ruského plynu i za cenu jistého ponižování z ruské strany, a zároveň se intenzivně připravovat na nejhorší variantu úplného přerušení dodávek.

Předběžná opatrnost – chystat se na nejhorší, věřit v nejlepší – se zatím vyplácí všem. Zásobníky plynu v EU jsou už z 68 procent naplněny, německý ministr hospodářství a ochrany klimatu, lídr Zelených Robert Habeck i při návštěvě Prahy mluvil o tom, že zásobníky pomohou překonat to nejhorší na tři měsíce.

Pořád se hledají nové zdroje, včetně špinavého uhlí, letošní zima je klíčová. Když Německo a s ním i Česko, které potřebuje německou plynovou spolupráci, nějak překlepe tuto zimu, dokáže se na jaře a v létě už mnohem lépe připravit.

Může být mnohem hůř

Plynová bitva se zdá být prohrou Zelených, protože oživuje dávno odepsané fosilní zdroje, jako je nekvalitní hnědé uhlí. Na věc se ale dá dívat i opačně: právě plynová válka s Ruskem ukazuje, že Zelení měli pravdu, když chtějí úplný přechod na obnovitelné zdroje, které podobné energetické války definitivně znemožní.

I o tom se dá samozřejmě debatovat a celou věc relativizovat z hlediska výkonnosti a udržitelnosti provozu, jednu věc ale zpochybnit nelze. Do německé společnosti, zatím méně do té české, se vrací étos energetických úspor. Vědomí vzácnosti energií: co uspoříme na teplotě topení a jiné spotřebě, na to Putin a jeho lidé nikdy nedosáhnou.

Ruský prezident vsadil na rozmazlenost západních společností, které se nedokážou uskromnit, a tak plynovou válku snadno promění v sociální nespokojenost a chaos. Letošní zima bude testem jeho strategického přemýšlení a zkouškou vytrvalosti Evropanů.

Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Němci jdou zatím dobrým směrem, spotřeba plynu se letos meziročně snížila o 14 procent. Stáhnout kohouty, méně teplé vody, aby plyn zbyl na nutnou výrobu. Válka bude v Evropě stále více cítit, ale tohle drobné omezení se přece jen vydržet dá. Může být mnohem, mnohem hůř.

Autor je komentátor časopisu Euro