Petr Fischer: Česko-německá pandemická diference
Pandemie svádí k neustálému srovnávání. Prosazují se různé politické a odborné strategie, jedna země si vypůjčuje od druhé, soutěží se v tom, kdo má nejméně nakažených, mrtvých, kdo se dokázal nejvíce vyhnout hospodářské hibernaci, zkrátka kde a proč zvládají boj s virem nejlépe.
Zatímco první vlně pandemie vévodilo Česko, které po důkladné uzávěře a za cenu prudkého propadu ekonomiky udusilo virus a nepustilo ho ani přes hranice, ve druhé vlně se většina očí ohlíží k sousednímu Německu, kde se zatím neodehrávají nemocniční horory známé z jarní Itálie, Španělska nebo současného Polska.
Čtěte také
Německý přírůstek nemocných se pohybuje kolem 15 tisíc nakažených denně, tedy na vrcholu české pandemie, přičemž Německo má osmkrát více obyvatel. Německo dál drží přísná opatření a i zemské vlády nakonec souhlasily s kancléřkou Angelou Merkelovou a odmítly uvolnit proticovidová opatření před Vánocemi.
Česko jde opačným směrem. Už jen mírný pokles nákazy přiměl vládu k velkému uvolnění komerční činnosti po celé republice. Ekonomika i společnost se mají před svátky svobodně nadechnout a částečně dohnat ztráty z podzimu.
V přemýšlení české vlády zvítězila představa, že pro zdraví společnosti je lepší trochu volnosti než nic, i když všichni vědí, že to bude za cenu většího rizika nákazy, a to i vzhledem ke snižující se opatrnosti obyvatelstva, které v euforii každé uvolnění podvědomě bere jako jakýsi konec nebezpečí a roušky a odstupy často ruší z pouhé netrpělivosti (trvá to přece jen tak dlouho).
Němci – kontinuální, Češi – z extrému do extrému
Němečtí politici jsou naopak pod vlivem přísné epidemiologické politiky Institutu Roberta Kocha ve většině přesvědčeni, že pandemii se nesmí ani teď povolit, aby nedošla do úrovně neovladatelného exponenciálního šíření, jaké se několik týdnů projevovalo i v Česku.
Z toho mají v Německu všichni takovou hrůzu, že raději nechají utažené zámky společnosti a nasypou ještě o trochu víc dluhových peněz do ekonomiky, aby v relativním klidu a bezpečí německá společnost dospěla k začátku plošného očkování, k němž se konečně chystá i Česko.
Čtěte také
Je tu vlastně jen jeden hlavní rozdíl: strategii vydržet s co nejmenšími lidskými ztrátami až do vakcinace má německá vláda od počátku pandemie. Drží se jí jako klíště vzdor všem kritikám, demonstracím a výčitkám a je také veřejně známá a prezentovaná.
Všichni vědí, že naděje na nějaký radostnější konec přijde s vakcínou. Proto se de facto nepovolilo ani v létě, proto se obětují vánoční trhy, nákupy, mše a svařáky, proto se drží obchod a restaurační provozy na hranici krachu. Ústa netrpělivých a zoufalých prodejců mají alespoň na přechodný čas přivřít desítky miliard eur, které vláda někdy možná až příliš pomalu pumpuje především do záchrany pracovních míst.
Němci jsou kontinuální, Češi skáčou z extrému do extrému, což je dáno především chybějící dlouhodobou strategií. Řídit stát podle aktuální nálady obyvatel, jak to dlouhodobě dělá Babišova vláda, je snadné v době růstu a celkové pohody, v době pandemie tento typ politického managementu vykazuje nesporné sebevražedné rysy, a také spektakulární statistická čísla.
Až se zase všichni ostříhají, udělají nová obočí, vypotí ve fitku, dají v hospodě svých pár piv či dvojku vína a koupí hory vánočních dárků, přijde pro současnou českou lidovou vládu úkol nejtěžší. Jak přesvědčit předvánočně uspokojené konzumenty, aby se nechali proti covidu očkovat. Lid je ve dvou třetinách proti očkování a intenzivně trávená vánoční pohoda ho určitě o změně názoru nepřesvědčí. Spíš naopak.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
