Jan Fingerland: Zemřela Marjane Satrapiová, velvyslankyně Persie ve světě
Tento týden zemřela Marjane Satrapiová, pařížská kreslířka, spisovatelka a režisérka, narozená v Íránu. Odešla tak jedna z viditelných tváří íránské diaspory ve světě.
Jméno Marjane Satrapiové znali lidé z několika různých, někdy ne zcela propojených světů – například na jedné straně zájemci o íránskou kulturu a politiku, na druhé milovníci grafických románů, zejména těch seriózních. Právě její komiks Persepolis z ní udělal hvězdu v těchto specifických prostředích.
Byl to napůl autobiografický příběh dívky, která se z porevolučního Íránu dostala až do Evropy. V případě Satrapiové to bylo nadvakrát, jednou se do rodné země vrátila, než se definitivně usadila v Paříži.
Východ a Západ
Kniha Persepolis – a následný kreslený film – nebyly zdaleka to jediné, co za sebou zanechala, ale možná to nejdůležitější a určitě nejslavnější. Pokusila se totiž propojit oba své světy, východní a západní, a ukázat, že věci nemusejí být tak jednoduché. A ani Evropa není v jejím podání ráj, který na sobě nemusí pracovat.
Čtěte také
Pro Írán a Íránce udělala i to, že je představila Západu jako něco jiného, než mohli vidět v televizi. Že miliony Íránců – a Íránek – nenacházejí potěšení v tom chodit v černých hábitech a provolávat smrt Americe. Později s úsměvem dodávala, že nejen že s přáteli v Íránu věděli, co je punk rock. Ale že dodatečně zjistila, že to v Teheránu věděli dříve, než někteří její američtí vrstevníci.
Tak jako hájila složitý obraz Íránu na Západě, s překvapením zjistila, že v Americe George Bushe mladšího hájí Francii a pak po návratu zas obhajuje Ameriku v očích Francouzů. Považovala se za humanistku, za někoho, kdo ukazuje lidskou tvář lidí a zemí, které poznala.
Čtěte také
Nešetřila ani Francouze, u nichž našla nový domov. „Já sama žiji v hezké čtvrti, mám vzdělání a prostředky, a tak jsem pro většinovou společnost přijatelná,“ říkala. „Ale pokud jste Arab žijící na předměstí, slyšíte politiky a policisty mluvit o přistěhovalcích jako o špíně. Francouzi by se tedy neměli ptát, proč se Arabové ve Francii nepovažují za Francouze, ale proč je sami za Francouze nepřijali.“
Persepolis v exilu
Marjane Satrapiová byla jednou z nejznámějších představitelek velmi rozsáhlé, možná několikamilionové íránské diaspory. Část z těchto zahraničních Íránců představují lidé, kteří například pracují v ropných monarchiích Perského zálivu, v Emirátech nebo Kuvajtu.
Čtěte také
Podstatnou část ale tvoří ti, kdo odešli z Íránu z politických a osobních důvodů, zejména po islámské revoluci roku 1979. Jsou to obvykle vzdělaní a tvůrčí lidé, kteří se v nových zemích dobře uplatnili, a patří asi k nejúspěšnějším diasporám v historii. Vedle Turecka žijí většinou na Západě, v USA, Kanadě a západní Evropě.
Mnozí z nich čekají na pád režimu. V lednu při masových demonstracích jsme více než dříve slýchali o synu posledního šáha, také exulanta, který se snažil stát vůdčí postavou v případě pádu islámské republiky. Jenže ke zhroucení režimu nedošlo ani po následném americko-izraelském útoku.
Satrapiová se k íránské politice vyjadřovala zejména v minulých letech. Mluvila o tom, že režim sice určitou podporu ve společnosti má, ale jasná většina mladých lidí podle ní touží po změně a po demokracii.
Marjane Satrapiová se už do Íránu nevrátí, demokratického ani teokratického. Exiloví Íránci zatím doufají. A všichni ostatní si mohou udělat obrázek o Íráncích, těch doma i v diaspoře, prostřednictvím knih, filmů a rozhovorů, které po sobě zesnulá autorka zanechala.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
