Jan Vávra: Nenávist k jiným začíná odmítáním solidarity
Nedávný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, který uznal Okamurovo hnutí SPD vinné z podněcování k nenávisti, vyvolal protichůdné reakce, a to nejen mezi politiky. Šlo o dva předvolební plakáty z roku 2024, kde na jednom je umělou inteligencí vytvořená fotografie černošského muže se zakrváceným nožem v ruce a text, že problémy českého zdravotnictví nevyřeší „chirurgové z dovozu“.
Podle soudu spáchalo SPD trestný čin podněcování k nenávisti, což bylo ohodnoceno třímilionovou pokutou. Kvůli stejnému plakátu byl obžalován i Tomio Okamura, ale poslanci ho k trestnímu stíhání odmítli vydat.
Čtěte také
Jde bezesporu o přelomový rozsudek. Přímou trestní odpovědnost právnických osob zavedli zákonodárci až v roce 2012. A toto je poprvé, kdy byla nějaká politická strana odsouzena za způsob, jakým vedla volební kampaň. Navíc SPD je součástí vládní koalice a její předseda je třetím nejvyšším ústavním činitelem.
Zatímco liberálnější část komentátorů rozsudek spíše uvítala, pravicoví novináři vztyčili na obranu svobody projevu varovný prst. Plakáty prý byly nevkusné a odpudivé, ale žádné měřítko nenávisti a strachu neexistuje. Navíc plakáty nepřinesly SPD žádné mimořádné volební výsledky. Jeden komentátor poukazoval i na to, že útoky migrantů noži jsou třeba v Německu docela časté. Tak o co jde?
Varující je bohužel už sama skutečnost, že k takovému soudnímu řízení vůbec muselo dojít. Kdyby ve společnosti panovala všeobecně sdílená představa, že něco takového se nedělá, že to není tzv. salonfähig, tedy odpovídající slušným mravům, tak by se nikdo – ani Tomio Okamura – s takovým plakátem na veřejnosti nevytahoval.
Prvorepublikový ideál demokracie a humanity
Bohužel nenávist a vyvolávání rasistických předsudků se staly pro politiky běžnou praxí, jak oslovovat určité skupiny obyvatelstva. A demokratický systém si musí umět – pokud nechce na určité hodnoty demokracie úplně rezignovat – poradit s politiky a stranami, kteří to s demokracií nemyslí dobře a kteří devastují demokratické hodnoty. Takový rozsudek – v současné době ještě nepravomocný – byl tedy více než potřeba.
Čtěte také
Rasistické předsudky se rozmáhají a povzbuzuje je i odpor k evropské migrační politice, který sdílejí téměř všechny strany naší politické scény, takže jeho nehumánnost už ani nevnímáme. Politici se hrdě bijí v prsa, jak zásadně odmítají solidaritu se státy, které jsou migrací nejvíce postiženy. To před pár dny bez jakýchkoli rozpaků potvrdil po jednání o evropském migračním paktu v Lucemburku ministr vnitra Metnar, když prohlásil: „My jsme hned na prvním jednání vlády odmítli princip solidarity.“
Metnar se hájí tím, že „pro nás je řešením důsledná ochrana vnějších hranic“. Bohužel nedodává, co mají dělat přímořské státy, když k nim připlouvají migranti na člunech. Mají je házet zpátky do moře? Na tuto otázku žádný z českých politiků, kteří horovali pro neprostupnost hranic, ještě neodpověděl.
Vkus společnosti a její dobré mravy ale žádné zákony nezaručí. K tomu musejí lidé dospět sami. Naše společnost se sice hrdě hlásí k demokratickým ideálům první republiky a odkazu Tomáše Garrigua Masaryka, ale vůbec si neuvědomuje, že právě Masaryk byl přesvědčen, že humanita je český program, který od husitství pokračuje přes reformaci a národní obrození až do současnosti.
„Program humanitní všemu našemu snažení národnímu dává smysl,“ napsal náš první prezident. Ačkoli stále hovoříme o našich demokratických tradicích, v běžném životě vytváříme tradice zcela protichůdné původním ideálům našeho samostatného státu.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
