Matěj Schneider: Občas americký Kongres hlasuje o válce, občas to jen předstírá
Když čtete, co se děje v americkém Kongresu, zní to občas jako větší drama, než jaké tu skutečně probíhá. Například: Sněmovna odhlasovala ukončení války s Íránem nebo další podporu pro Ukrajinu. Obojí jsou příklady z uplynulého týdne. Nejde o to, že by se nestaly. Obě hlasování proběhla. Jen je důležité chápat jejich význam a netvářit se, že je pravděpodobné, aby dané zákony měly plný efekt.
V hantýrce amerického Kapitolu se podobným návrhům zákonů říká „messaging bill“, tedy volně přeloženo: zákon, který má hlavně vyslat zprávu. Zpravidla se jedná o návrh, který se z různých důvodů nemůže stát platným a prezidentem podepsaným zákonem. Sněmovna schválí návrh, který nemá šanci projít Senátem. Senát schválí jiný zákon, se kterým nesouhlasí zase dolní komora, nebo který bude jistě vetovat prezident.
Čtěte také
S trochou nadsázky – a není jí třeba mnoho – jdou Kongresu taková performativní hlasování daleko lépe než skutečné schvalování zákonů. A proč se tak děje? Odpověď je jednoduchá. Jakkoliv by si Američané přáli, aby hlavní prací jejich politiků byla správa země, čím dál větší část jejich agendy tvoří především úsilí nechat se znovu zvolit v dalších volbách.
K tomu se hodí spousta letáků, digitálních reklam a televizních spotů. Jako úřadujícímu kongresmanovi se vám do takového spotu nemůže hodit nic více než plamenný projev ze Sněmovny o vašem srdcovém tématu – obzvláště takovém, o němž víte, že zarezonuje ve vašem jedinečném volebním okrsku.
Divadýlko pro voliče
No a vůbec nejlépe se takové plamenné projevy točí, když je toho ve hře ve skutečnosti velmi málo. Stojíte ve Sněmovně a kolem vás je jen hrstka znuděných kolegů, kteří moc dobře chápou, co děláte. Využíváte legislativní proces pro vlastní politickou propagaci skrze návrh zákona, o kterém všichni ví, že nakonec neprojde. To všechno chápou především proto, že vás v této činnosti u řečnického pultu sami brzo vystřídají.
Čtěte také
A přesně touto optikou je nutné číst aktuální hlasování Sněmovny o podpoře pro Ukrajinu a válce s Íránem. V obou případech jde o vzkaz voličům, nikoliv o konečný zákonný výsledek. Obě rezoluce jsou z různých důvodů odsouzeny k záhubě, ať už kvůli nevoli Senátu, Donalda Trumpa, nebo kvůli určitým právně procesním kličkám.
Cynismus stranou, celé tohle samovolně vzniklé divadýlko není nutně špatně. Nejzajímavější věci se ve Washingtonu často dějí ve chvíli, kdy se podobné rádoby signalizační legislativy vymknou kontrole stranického vedení Kongresu.
Je ale nutné chápat, kdy se děje něco výjimečného a kdy naopak vše jede v pevně vymezených performativních kolejích. A v případě války v Íránu i té na Ukrajině v tuto chvíli kongresmani hlavně mluví ke svým voličům s výhledem na divoké listopadové volby. Dopřejte politikům jejich plamenné projevy a statusy na sociálních sítích. Ale hodinky si podle nich neřiďte.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
