Pekaři a porno

Za mléko, dopis, plyn, rohlík vodu či vzdělání si totiž připlatíme především proto, že společenskou prioritou je zatčení prominentního exhibicionisty. Nikoho naopak zdá se nezajímá, kdo konkrétně bude odsouzen a na kolik let za to, že o třicet, padesát či sto procent zdražuje skoro ze dne na den máslo. Chybí dokonce i povědomí o tom, že je na čase se na takové věci začít ptát. Shrňme si to tedy: V tržní ekonomice nerostou ceny proto, že je k tomu důvod. Rostou tehdy, když to jde. Cenu netvoří žádné vstupy či náklady, nýbrž poptávka. A už dávno neplatí, že cena vniká v soutěži, v konkurenci. Až na výjimky je po boji, nejsilnější zvítězili, kontrolují svá teritoria a ceny vzájemně konzultují.

Masivní zdražování, které momentálně zažíváme, vysvětlují ekonomové jako dorovnávání cen na úroveň sousedního Německa. Každého hned napadne, že by neškodilo dorovnat na Německou úroveň také místní mzdy. K tomu ovšem chybí politická vůle. Množství peněz, které lze v ekonomice rozdělit, je konečné, a kdyby životní úroveň rostla plošně, doplatili by na to naši miliardáři a multimilionáři. To je přitom vlivná minorita, která by, pokud jde o dorovnávání na německou úroveň, šla ráda vzorem. Pro zpravodajství je ale tato nemravnost složitější než porno.