Pavel Tigrid strávil půl života v exilu, na vlast ale nikdy nezanevřel

27. říjen 2017
Pavel Tigrid

„Vždycky se dá něco dělat!“ říkal spisovatel, novinář a politik Pavel Tigrid. Přes polovinu svého života strávil v nuceném exilu, přesto ale na svou vlast nikdy nezanevřel a pilně pro ni pracoval. Letos by se dožil sta let.

Než nacismus, raději emigrace

Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil 27. října 1917 v Praze. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec ale syna nechal po narození pokřtít. Rodově byl spřízněn se spisovateli Antalem Staškem a Ivanem Olbrachtem.

Studia na právnické fakultě mu přerušila nacistická okupace a vzhledem ke svému židovskému původu v březnu 1939 raději emigroval přes Německo do Anglie. V Londýně se začal živit jako skladník a číšník. V roce 1940 nastoupil do rozhlasového vysílání československé exilové vlády na vlnách BBC, kde také získal své nové jméno.


Co víte a nevíte o životě Pavla Tigrida? Otestujte se v kvízu >>

Jak vzpomínal, v rozhlasové stanici BBC museli mít všichni nějaký pseudonym a jej napadlo slovo Tigrid. Historie přezdívky se prý táhla od studií na gymnáziu: „Místo řeky Tigris jsem si, bůh ví proč, pamatoval slovo Tigrid. Prostě úplná blbost.“

Přes Mnichov do USA

V červnu 1945 se vrátil do Československa, ale brzy se ukázalo, že jeho zásadové postoje nebudou po chuti komunistům. Po krátkém působení na ministerstvu zahraničí se věnoval publicistice. Přestože jeho rodina patřila mezi oběti holokaustu, veřejně se v časopiseckých článcích postavil proti násilí, jež provázelo odsun Němců z Československa.

Jeho činnost komunistická policie bedlivě sledovala a v únoru 1948 měl být zatčen. V té době byl ale na reportážní cestě v Německu, kam vycestoval díky neodevzdanému diplomatickému pasu. Za úspěšný přechod hranic mohl vděčit i náhodě. Jak později vzpomínal, Státní bezpečnost na něj tehdy už vydala zatykač, ale na hranice došel asi hodinu poté, co je překročil. Policie však v Československu zadržela jeho manželku Ivanu a držela ji jako rukojmí až do září 1948.

Pavel Tigrid (někdy v letech 1989-1992)

Komunisté na Tigrida podali trestní oznámení pro podvracení republiky, čímž mu prakticky odřízli cestu zpátky. Přes Mnichov, kde nedlouho (1951/1952) působil jako programový ředitel československé redakce Rádia Svobodná Evropa, se Tigrid dostal do Spojených států.

Pašovalo se všemi způsoby

V USA zpočátku pracoval jako číšník, už v roce 1956 ale založil časopis Svědectví. Od roku 1960, kdy s ženou Ivanou přesídlil do Paříže, se postupně z redakce časopisu stalo v podstatě kulturní centrum české emigrace. Za nejcennější na Svědectví ale Tigrid považoval to, že to nebyl časopis určený ani tak exilovému publiku, jako čtenářům doma, v Československu.

„Pašovali jsme ho sem všemi možnými způsoby, přes diplomatická zastoupení, v autech, v kamiónech. Doufali jsme, že tady bude kolovat. Když jsem se v 90. letech vrátil, jen jsem zíral, kdo všechno to četl a jak to kolovalo. Udělalo mi to velkou radost,“ vzpomínal později. Do Československa se Tigrid vrátil až na prezidentskou inauguraci Václava Havla v prosinci 1989 a rozhodl se tu na několik let zůstat.

Byl poradcem a asistentem Václava Havla (od února 1990 do Havlovy demise v červenci 1992), v období od ledna 1994 do července 1996 vystřídal ve vládě Václava Klause na postu ministra kultury Jindřicha Kabáta. K ministrování s typickou nadsázkou řekl, že „ministerstvo kultury je do jisté míry zplozencem komunismu, tudíž by nebylo zcela od věci zkoumat oprávněnost existence tohoto ministerstva“.

Spravedlnost a slušnost

Po volbách v roce 1996 se už na ministerstvo nevrátil, později se pokusil získat senátorský mandát na Praze 1. Voliči ale dali přednost Václavu Bendovi. Tigrid se tedy vrátil na Pražský hrad, kde se věnoval česko-německým vztahům. V letech 1998 až 2000 byl koordinátorem české části Koordinační rady česko-německého diskuzního fóra. Za jeho zásluhy v této oblasti získal před třemi lety i nejdůležitější německé ocenění, Velký kříž s hvězdou řádu za zásluhy. Prezident Václav Havel mu už dříve udělil Řád Tomáše Garrigue Masaryka.

Pavel Kosatík: Tigrid, poprvé

Tigrid byl známý svou publicistickou a spisovatelskou činností – k jeho nejslavnějším knihám patří Politická emigrace v atomovém věku nebo Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, ve které stručně shrnul události v Československu ve 20. století.

I v devadesátých letech spolupracoval s rozhlasem (výběr jeho komentářů pro Radiožurnál vyšel i knižně) a své názory publikoval v novinách. Pro jeho život a dílo byla příznačná touha po zachování spravedlnosti a slušnosti. Poslední roky žil Pavel Tigrid hlavně ve Francii, kde také 31. srpna 2003 ve věku nedožitých 86 let zemřel. Svůj odchod ze světa si zvolil sám, když přestal brát životně důležité léky.

Nedávno objevené komentáře Pavla Tigrida ze Svobodné Evropy z let 1951 a 1952 a také ukázky z unikátního rozhovoru z poloviny 80. let pro Hlas Ameriky komentuje v pořadu Portréty publicista Pavel Hlavatý.

Spustit audio
autor: David Hertl